V neděli ráno jsme se sešli ve Starém Městě na nádraží, abychom po třech přestupech a jedné náhradní autobusové dopravě vystoupili ve Vyšším Brodě. Tam jsme druhý den nasedli do Vyder a vydali se na naši říční výpravu.
Po začátečních rozpacích, kdy jsme se snažili zjistit, jak se kanoe vlastně ovládá, jsme (většinou úspěšně) sjeli první jez. Jelikož byl opravdu horko, zbylých jedenadvacet kilometrů se neslo v duchu vodních válek. Nejobávanější a nejútočnější lodí byla Emča s panem profesorem Kohoutkem. Po několika hodinách cesty jsme spokojení, ale unavení dorazili do kempu v Branné
Z Branné jsme se třináctikilometrovou plavbou přiblížili k Českému Krumlovu, kde následoval rozchod v centru města. Po prohlídce města a večerním občerstvení jsme se vrátili opět do kempu Vltavan, kde jsme spali v jedné velké místnosti, což byl vskutku zážitek. Spánku ovšem předcházela několika hodinová partie hry Bang, do které se (jako i předchozí večer) přidali profesoři. Na pokoji to také žilo, ovšem zážitky z něj by vydaly na samostatnou kroniku.
Poslední plavební den nás čekalo pět jezů, jimiž jsme se dostali do finálního kempu – Zlaté Koruny. Úspěšnost sjezdu jezů byla vyšší, než jsme očekávali, ovšem ne stoprocentní. S Vltavou jsme se pak rozloučili společným táborákem, který nám připravili naši silní muži.
Se značným spánkovým deficitem a bolestí hlavy jím způsobenou (noční život si vybírá tvrdou daň) jsme se následujícího rána vydali na místní nádraží. Prospali jsme většinu cesty vlakem, v Praze uspořádali hromadný nájezd na Burger King a od Starého Města jsme se začali trousit domů.
Jak zaznělo na posledním brífingu ve Zlaté Koruně: „Vodák utužil vztahy v kolektivu…“ Odešli jsme s hromadou unikátních a nezapomenutelných zážitků. Velké díky za ně patří pánům profesorům Kohoutkovi a Šimkovi a instruktorům Kačce a Michalovi.