Po páté hodině večerní v pátek 13. (příhodně) naše skupina skládající se ze třídy 3.C a poloviny 7.OB pod vedením pánů profesorů Horčička, Šuranského a Johaníka nasedla do autobusu směr Cavallino. Nebudu lhát, cesta byla dlouhá a úmorná, ale hned po prvním zaboření chodidel do písku a pohledu na moře si každý uvědomil, že to stálo za to. Ubytovali jsme se do malých útulných domečků, kde každý měl místo akorát tak pro sebe samotného a kufr a prvních pár hodin jsme se učili především nesrážet se ve dveřích. Po chvíli už bylo vychytáno i to a první den jsme dostali prostor k poznání jak kempu samotného, okolních pláží a městečka, tak lidí, se kterých jsme následující týden měli trávit. Musím podotknout, že kvůli koronaviru a s ním spojených karantén ani naše třída samotná neměla moc možností se víc seznámit a stmelit mimo školní lavice, proto tato možnost byla o to víc cenná.
Každý den pro nás byly připraveny dva sportovní bloky – dopolední a odpolední, ve volném čase jsme objevovali hlavně své kuchařské a volejbalové schopnosti, nebo různé druhy italské zmrzliny. Asi o dvě rána později už nás pravidelně začali očekávat prodejci croissantů a baget, jelikož kolikrát naše poptávka převyšovala nabídku a kapacitu pecí. Všechen personál byl víc než milý a vstřícný, to samé platilo i o zbylých návštěvnících kempu, kteří nás několikrát označili za velice milé a dodávali, že naše energie a nálada zlepšuje náladu jejich.
Vyzkoušeli jsme několik různých sportů a „stolních her“, na které jsme vzpomínali především rána následující, kdy se kvůli bolesti svalů nezvyklých na tolik pohybu jen těžce vstávalo z postele. Na tuto bolest však bylo rychle zapomenuto při ranních rozcvičkách na pláži – já konkrétně s mým skvělým týmem, který nesl název Šupy, vítala nové dny jógou pod vedením pana profesora Horčička v bezprostřední blízkosti moře. Ránům jsem obecně v životě ještě na chuť nepřišla, ale tato byla opravdu krásná.
Nesmím zapomenout ani na to, že ve středu jsme se vydali do Benátek, které jsme po celou dobu mohli objevovat sami. Na začátek se Barča Žaludová a Míša Konečný ujali krátké komentované prohlídky pro ty, kteří měli zájem, poté například naše skupina navštívila expozici českého umělce Ronyho Plesla v jednom z tamních kostelíků, prošli jsme si úzké uličky i velká náměstí, navštívili knihkupectví Libreria Acqua Alta a (opět) se nechali unést chutí zmrzliny.
Celý sportovní kurz hodnotím jako velice vydařený. Zasportovali jsme si, poznali se třídně i mezitřídně, navštívili krásná místa, ochutnali skvělé jídlo, a kromě suvenýrů a opálení si domů přivezli také nespočet krásných zážitků, na které se nezapomíná.
Tímto bych také chtěla poděkovat naší škole vůbec za možnost pod její záštitou celé toto podniknout, pánům profesorům za organizaci a pevné nervy a zdravotníku Víťovi za to, jak se o nás staral.
Magdaléna Ordeltová, 3.C
Ciao (a určitě dočasně)
Věříte-li v dialog patnáctihodinový
plný hudby, nadšení a vřelých úsměvů,
zaručím, že spánek odpočinkový
dovede vaši náladu
k většímu úspěchu.
Jste-li ránem znechuceni,
kofeinový deficit nutkavý,
nevěřte falešnému přemluvení,
pak místo cukru
schytáte sůl do kávy.
Při softbalu ničivém,
však krásných mušlích po kapsách,
dej sbohem pocitu pomíjivém,
že při DESKOVÝCH HRÁCH
nevyběháš duši z těla ven.
Však Benátek uličky zastínily
každého svalu bolesti,
kořeny serotoninu znovu vyklíčily,
italskou pizzou nabyly naše radosti,
však 20 euro servisních
a střepy v ruce.
Přes strasti i přátelství klamu,
dala bych všechen zbytek peněz (no voglio l’amore,
voglio i soldi!)
za kamenné polštáře vlnolamu,
na kterých hledám smysly života
v plamenech nebes.
Veronika Trbolová, 3.C