Návštěva švédské a lotyšské ambasády

K závěrečné konferenci Pražského studentského summitu (viz. samostatný článek) neodmyslitelně patří také návštěva ambasád. Delegáti většinou navštěvují ambasády států, které na konferenci zastupují. Nicméně letošní válka na Ukrajině některé ambasády zahltila natolik, že nemohli studentům návštěvu nabídnout. Místo toho nám tak byla ambasáda přidělena.

V mém případě a v případě Jakuba Jahody ze 3.A to byla ambasáda Švédska ve středu 23. 3. odpoledne a ambasáda Lotyšska následující čtvrtek dopoledne.

Když jsme ve středu v 16:30 čekali u budovy Švédské ambasády poblíž Pražského hradu, málokdo z nás věděl, co nás přesně čeká. O pár minut později se nás ujal asistent pana velvyslance, který nás odvedl do druhého patra, kde na nás již čekal samotný velvyslanec. Ten nás rychle uvedl do situace-na stole na nás čekali skořicoví šneci a pomerančový džus. Jak nám bylo vysvětleno, jednalo se o Švédský rituál Fikka. Tento rituál se ve Švédsku na pracovišti provádí 2x denně a jde o to, že pracující musí na 10–15 minut opustit svá pracovní místa a jít se spolu bavit o něčem jiném než o práci.

Vybavení džusem a šneky jsme se přesunuli do „obývací místnosti,“ kde jsme začali klást otázky. Ty byly velmi rozmanité. „Jaké jsou předpoklady pro to, abych se stal velvyslancem?“ „Jaké jsou společné body Švédské a České politiky?“ „Můžu si zahrát na ten klavír v rohu?“ „Co mají Česká a Švédská kultura společného?“ „Jak je na tom Švédsko se závislostí na Ruských energiích?“

Po více než hodinovém rozhovoru nám ještě bylo umožněno pobýt další zhruba půlhodinu na ambasádě a mj. si užít výhledu z ambasády na celou Prahu nebo se ptát asistenta pana velvyslance na to, co nás zajímalo.

Ve čtvrtek jsme v 9:45 sešli před Lotyšskou ambasádou, kde se nás v 10:00 ujala asistentka Lotyšské velvyslankyně v ČR. Protože jsme byli v mnohem menším počtu, byl tentokrát rozhovor mnohem uvolněnější a otevřenější. V lecčem se otázky shodovali s těmi z Švédska. Paní velvyslankyně se nám velmi ochotně věnovala více než 1,5 hodiny a ráda by pokračovala, jenže nám už došly otázky.

Vždy, když mluvím s takovýmito lidmi, jsem velmi neuvěřitelně překvapen, nakolik ochotní, milí a sympatičtí tito lidé jsou. Pan velvyslanec i paní velvyslankyně tohoto nebyli výjimkou. Rád bych jim alespoň touto cestou poděkoval za jejich ochotu celou návštěvu zorganizovat a věnovat se nám.

Adam Zimčík