To, že se Komenský narodil v Uherském Brodě, studoval ve Strážnici a v Přerově a učil ve Fulneku, všichni naši studenti vědí. Životní osud jej však po Bílé hoře zavál pryč z Moravy, a než musel v únoru 1628 opustit Čechy nadobro, pobýval na místech, která nejsou pro nás, Moravany, příliš známá. A je to snad shoda náhod, že místa, kudy procházel před odchodem z vlasti, jsou spojena i s mládím a tvorbou bratří Čapků. Proto jsme se vydali v čele s dr. Polákovou a dr. Zahirovičem po jejich stopách. Putování jsme zahájili v Brandýse nad Orlicí, kde Komenský napsal 1623 svůj Labyrint světa a kde mu byl v roce 1861 vztyčen vůbec první pomník u nás. A pak již cesta vedla přes Ratibořice a Žernov do rodiště Karla Čapka, do Malých Svatoňovic. Ještě v noci jsme stihli prohlídku Čapkova muzea a hned druhého dne jsme odjeli do Úpice, Hronova, poté do Bílé Třemešné, Horní Branné, na zámek Vlčice a den jsme zakončili u Žacléře v místě, kde Komenský a další bratří opustili vlast, a nasáli do sebe atmosféru oné hranice s Polskem, místa, které se všem do paměti vrylo jakýmsi podivným smutkem. Poslední den našeho putování jsme věnovali zejména baroknímu umění, neboť jsme v hospitalu v Kuksu obdivovali sochy ctností a neřestí M. B. Brauna a v lese také jeho do skály vytesaný Betlém. Následovala Vraclav u Vysokého Mýta, kde jsou v kostele sv. Michala vystaveny sochy Braunových žáků a nad kostelem místo, které připomíná, že zde byli v roce 1108 vyvražděni Vršovci, čímž se definitivně upevnila moc přemyslovských knížat.
Projeli jsme místa, která byla v různých dobách spojena s působením géniů z oblasti pedagogiky, pansofie, literatury a výtvarného umění. To vše jenom umocňuje odpověď na otázku, zda je v naší zemi stále dost míst, která by neměla zůstat opomíjena. Ale záleží na znalostech a také na úctě k národní kultuře.
PhDr. Miroslava Poláková, Ph.D.