Noční, respektive ranní hodiny na vlakovém nádraží ve Starém Městě bývají obzvláště nezáživné, avšak dne 9. 2. byla situace poněkud jiná. Měl nastat kýžený okamžik prvního setkání dvou týmů, Seniorů a Maňasovy sekty, které byly pověřeny reprezentací na letošním Fyziklání, zastřešovaném MatFyzem. Čekaní bylo u konce, poslední účastník naší cesty, guru spolku přátel kůže a přední odpůrce hry Člověče nezlob se, pan profesor Maňas se dostavil a společenstvo mohlo započít, v čase 4:13, svou pouť na Pražské nádraží.
Po téměř čtyřhodinové cestě, plné podnětných diskuzí, soustředících se především ne na fyziku a fotkách účastníku pokoušejících se kompenzovat svůj spánkový deficit, jsme byli konečně na místě. Ihned po výstupu z našeho vyhřátého kupé nás velice rychle probral svěží ranní vzduch prostupující řezavými paprsky chladného zimního slunce. Pro vyřešení zdánlivě bezvýchodného problému tykajícího okamžitého proplacení metra, jsme šáhli do svých peněženek a obětovali 30 Kč (cena více jak jednoho párku v rohlíku), čímž jsme se vyvarovali krajnímu řešení, a to vzpouře. Klid, se kterým náš demokracii vyvracející velitel reagoval na reálnou hrozbu, byl až obdivuhodný a domnívám se, že byl způsoben více než hrdinskou povahou, nevědomostí. Po dosažení středu naší MatFyzocentrické soustavy nás čekalo přivítání v podobě asi 40 cm šunkové bagety, limonády a 30minutové otužovací kůry před halou místa konání. Využili jsme tohoto času, začali zkoumat místní floru podobající se jakémusi druhu agropodniku. Netušili jsme, že mají v Praze taky pole.
Oba týmy usedly ke stolu, po prezenci jsme se dozvěděli, že jsou zde přítomny také týmy z Rumunska, Vietnamu či Jižní Koreji. Klání započalo a my počítali. Po vyčerpávajícím tříhodinovém boji časomíra ukázala nulu a naše poslání bylo u konce. Maňasova sekta se umístila na 39. místě z 84 a Senioři si došli pro 73. místo z 93. Výsledky známy, úkol splněn, následoval rozchod. Z časových důvodů se část výpravy rozhodla pro poněkud ořezanější prohlídku soustředěné především na rozšiřování obzorů v oblasti gastronomie, pokud tedy tak restauraci McDonald můžeme nazývat. Na ty, pro které bylo oželení Karlova mostu nepřípustné, čekala příjemná procházka skrze dějiny snad všech uměleckých směrů navíc zakončená svěží tělovýchovnou tečkou, se zaměřením především na běh. Sraz byl víceméně úspěšný, nikdo nebyl ponechán svému osudu v kapesní verzi labyrintu světa, jež zveme Pražské nádraží a vlak českých drah se rozjel směr Staré Město.
Konverzace již nebyla tak energická jak prve, byla postižená značnou únavou zúčastněných, a proto se obratně upustilo od témat složitějšího charakteru. Dorazili jsme, bez ztrát na životech, společenstvo bylo rozpuštěno, prsten zničen a myslím, že všichni, včetně protagonisty tohoto plánu, se již nyní těší na den, kdy každý jeden bude znovu povolán.
Jiří Lorenc, 2.B
