I přes Trojanovy líbivé reklamy na České dráhy jsme se rozhodli do stověžaté Prahy vyrazit Leošem. Vše šlo podle plánu, stevardky běhaly po našem vagonu s občerstvením a vlak se rázným tempem blížil ke svému cíli. Jaké to bylo překvapení, když jsme si kvůli potížím na trati museli udělat okružní jízdu přes Vysočany. Ta nás sice stála zhruba hodinu zpoždění, avšak jsme nenechali tuto zajížďku ovlivnit naše nadšení.
Už při cestě na hotel si nás v metru odchytla dvojička revizorů, ta však obklopena skoro dvaceti studenty, kteří jí před obličeji mávali lístky, se po pípnutí čtyř z nich vzdala svého úkolu s vědomím, že mezi námi stěží najdou černého pasažéra. Po ubytování, při kterém jsme na chodbách hotelu narazili na tváře, které vídáme i na chodbách školy, jsme vyrazili na Vyšehrad. Zde naši matematici a fyzici intenzivně přepočítávali, zda mohl Horymír přežít onen osudný pád. Debata zůstává otevřená. Od výpočtů jsme se přesunuli na hřbitov, kde jsme měli příležitost „potkat“ mnoho osobností z učebnic.
Večer jsme z kufrů, tedy alespoň ti z nás, kteří nezapomněli, vytáhli své nejlepší šaty a vyrazili do Divadla Na Zábradlí. Zde jsme doslova ztratili iluze*. A jelikož i mimo školu nám zůstávají na mysli povinnosti maturantů jako je kánon, rozhodla se po náročném představení skupina z nás uctít památku literárního velikána návštěvou Švejkovy restaurace.
Během celé exkurze probíhala dobročinná sbírka na nastávající stužkovací večírek, každá minuta zpoždění na domluveném srazu znamenala 5 Kč do peněženky našeho pokladníka. Člověk by nevěřil, jak jsou někteří spolužáci štědří. Další den po snídani, při které málokdo zůstal jen u jednoho chodu, jsme se vydali na Pražský hrad. Zúčastnili jsme komentované prohlídky a jakožto třída zapáleného dějepisáře jsme se díky poznámkám pana profesora dozvěděli i něco víc než běžní turisté. Následovala procházka do Valdštejnské zahrady. A zatímco ve Varech potkali místní na červeném koberci piráta z Karibiku, my na naší cestě potkali toho z poslanecké sněmovny. Odpolední program byl zakončen návštěvou Národního památníku hrdinů heydrichiády. Vidět na vlastní oči místo, které známe jen z učebnic dějepisu nás skutečně nadchlo. Jako každou správnou dovolenou i tu naši pokazilo počasí. Večer jsme měli jít objevovat krásy večerní Prahy, avšak nepříjemný déšť nás zahnal do hotelu. To vedlo ke zrušení společné večerní procházky a prodloužení osobního volna, při kterém se ukázalo, že ve skutečnosti déšť nepředstavoval tak velkou překážku, aby nás dychtících po poznání kouzla večerního města odradil.
Abychom své poznatky z hlavního města rozšířili i jiným směrem než humanitním, vydali jsme se v pátek dopoledne do Národního technického muzea. Zde jsme mohli obdivovat exponáty z různých odvětví – dopravy, chemie, fotografie, zeměměřictví a geodézie, architektury a dalších. Po obědě následoval sraz „nahoře pod ocasem“ a společně jsme prošli město od Václaváku přes Staromák a Karlův most až k Lennonově zdi. Večer jsme se opět vrátili ke kultuře a v Činoherním klubu zhlédli představení Americký bizon v režii Ondřeje Sokola, načež mezi hrstkou spolužáků a profesory následovala přínosná debata o této hře.
Toť naše exkurze do města, jehož sláva hvězd se dotýká. Jestli tomu tak je, vám nepotvrdíme, ale co je jisté, je, že si z tohoto města odvážíme hvězdné zážitky.
*Divadelní představení neslo název Ztracené iluze.
Karolína Kočendová, 8 OB