Na začátku celého projektu Erasmus+ jsme losovali, kdo kam pojede. Jako každý žák tehdejší 1.D jsem si nejvíc přála letět na Azorské ostovy nebo do Estonska. A s mým štěstím na mě padlo Slovinsko. Tehdy jsem si říkala, že Slovinsko musí být nudné, že je to země tak podobná naší a že se mi tam nebude líbit. Ale jak se ukázalo, opak byl pravdou.
Všechno to začalo v 8:00 ráno na parkovišti před GUH, kde jsme nasedli do našeho autobusku v čele s řidičem Tonym a vydali se směr Slovinsko. Po cestě jsme už všichni věděli, že na tento výlet se jen tak nezapomene. Cesta trvala 7 hodin a po příjezdu do města Kranj už na nás čekaly naše rodiny a do večera byl volný program.
První den začal přivítáním na Gymnáziu Kranj a pan profesor Bušek přednesl jeho perfektně nacvičenou řeč. Pak následoval team building, kde jsme se navzájem seznámili. Po obědě už začaly prezentace. Celý tento projekt je na téma Internet: Under my skin a každé projektové setkání se věnuje jinšímu odvětví internetu. Naše setkání mělo téma: By legal way. Bavili jsme se o tom, co můžeme na internetu kopírovat, o tom jak se chránit na internetu a také o GDPR. Potom byl “Erasmus feast”, kde si každá země přichystala svůj stůl plný typických jídel. Dále následovala prohlídka školy, která je ještě starší než ta naše a prohlídka města, které je velmi podobné Uherskemu Hradišti.
Druhý den začal prezentacemi a pak jsme odjeli do společnosti Arnes, kde byla přednáška o GDPR. Potom jsme se přesunuli do hlavního města Ljublaně, kde jsme navštívili památky.
Třetí den byl ve znamení workshopů. Dopoledne jsme měli workshop o bezpečném internetu a pak k nám mluvil komisař pro informace, který nám vykládal o jeho osobních zkušenostech s porušováním zákona. Odpoledne jsme šli na radnici, kde jsme byli přivítáni starostou a následoval volejbalový turnaj.
Čtvrtý den jsme navštívili nejhezčí památky Slovinska. Vydali jsme se lanovkou na pohoří Vogel, z kterého bylo vidět krásně na nejvyšší horu Slovinska. Potom následovalo město Bled, které se mně osobně zdálo jako nejkrásnější. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem Slovinsko ze začátku úplně zbytečně odsoudila. Protože je to nejvíce o lidech, než o tom, kde jste. Poté jsme přejeli do lyžařského střediska Planica, kde je jeden z největších skokanských můstků na světě, na který jsme dokonce vyjeli i lanovkou.
V pátek následovaly další workshopy, kde jsme měli uvedené různé příklady porušování autorských práv a měli jsme o nich ve skupinách diskutovat. Potom následoval studentský parlament, kde jsme své názory předvedli ostatním. Poslední večer byla už jen rozlučková party ve školní tělocvičně a museli jsme se rozloučit.
A jak už jsme řekla, není to o místě. Je to o lidech. A jak jsme napsali do návštěvní knihy, necháváme zde kus našeho srdce, ale odvážíme si kus toho slovinského.
Nakonec bych chtěla ještě poděkovat panu profesorovi Buškovi a panu profesoru Kohoutkovi a hlavně našemu panu řidiči Tonymu za jejich trpělivost a taky protože bez nich by to nebylo tak úžasné.
Zuzana Trávníčková, 2.D