Bylo krásné nedělní ráno, když naše osmičlenná výprava (5 studentek a 3 profesoři) nasedala ve Starém Městě do mezinárodního rychlíku a vyrážela směrem na jih. Za necelé čtyři hodiny dorazil vlak do naší cílové destinace. Tou tentokrát bylo maďarské město Vác, kde se uskutečnilo v pořadí již čtvrté setkání partnerů projektu Erasmus+ s názvem „Local Health for Global Health: Care & Share“. Na nádraží si nás rozebrali „naše nové“ rodiny, s nimiž jsme příjemně strávili zbytek víkendu.
Pondělí bylo naším prvním dnem v hostitelské škole a zároveň dnem, kdy jsme se seznámili se všemi ostatními účastníky výměnného programu z Maďarska, Chorvatska, Bulharska, Portugalska a Estonska. Musíme říct, že každý měl své jazykové schopnosti jiné, ale nakonec jsme se vždy domluvili. Jako první nás čekala ukázka prezentací, ze kterých jsme se dozvěděli základní informace o všech partnerských městech a školách. Poté následovala prohlídka školy, spojená s workshopem v jednotlivých třídách. Mohli jsme si například zkusit jak správně koupat miminka, jak dát bezpečně první pomoc nebo změřit krevní tlak. Dalším bodem v programu byla prohlídka nedaleké nemocnice a oběd, který nás čekal v tamější jídelně. Poté jsme se vydali na krátkou prohlídku města Vác, které je jen o něco málo větší než Uherské Hradiště. Při krátké procházce městem jsme se mohli kochat krásnými památkami, kterými město oplývá. Na konci našeho programu jsme absolvovali přijetí starostou města na radnici. Poté jsme se už rozprchli ke svým hostitelským partnerům, kteří pro nás měli nachystaný program v podobě bowlingu.
V úterý dopoledne jsme se opět všichni sešli v hostitelské škole. Program byl zahájen prezentacemi o různých typech zdravotní péče, specifických pro každý zapojený stát. Cílem bylo ukázat, zda je zdravotní péče všude stejná a na stejné úrovni. Jak nakonec vyšlo najevo, rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, které se projektu účastní, nejsou nijak výrazné. I přesto, že mnoho věcí je totožných s naším zdravotním systémem, narazili jsme na spoustu zajímavostí. Po skončení prezentací následovala krátká výuka základních maďarských slovíček, a poté prohlídka stanice záchranné služby ve Vácu. Několik z nás mělo možnost si i vychutnat třešničku v podobě masáže, prováděné studenty zdravotnické školy. Ještě před obědem proběhl Erasmus Day, na kterém zástupci všech zemí představili k ochutnání jejich typická jídla a speciality. Odpoledne nás čekal výlet na biofarmu v Sződu, který jsme si všichni velmi užili. Ochutnali jsme pravý maďarský gulyas (velmi odlišný od našeho guláše) i jejich vlastní mléčné výrobky jako je jogurt, tvaroh, pomazánka a uzené sýry. Během prohlídky farmy jsme si měli možnost prohlédnout i pohladit krávy, koně i ovce, a někteří z nás si zkusili, jaké to je řídit traktor. Po návratu do Vácu nás čekalo sportovní odpoledne plné nejrůznějších aktivit. Domů do hostitelských rodin jsme se večer všichni vrátili patřičně unavení.
Ve středu jsme se brzy ráno sešli na nádraží ve Vácu a rychlíkem vyrazili do hlavního města Maďarska, Budapešti. Cesta trvala pouze třicet minut a my mohli začít s prohlídkou města. Jako první jsme navštívili jeden ze symbolů Maďarska, na nějž jsou Maďaři patřičně pyšní, parlament. Budova parlamentu je nejen jednou z nejstarších a největších státních budov v Evropě, ale také symbolem návratu země ke svobodě a demokracii po roce 1989. Výstavní budova s 96 metrů vysokou kupolí stojí přímo na nábřeží Dunaje. Parlament nás ohromil i zevnitř, pamatovat si budeme především nádherné, zlatem zdobené interiéry a originály uherských korunovačních klenotů. Dalším příjemným bodem programu byla projížďka lodí po Dunaji. Hned při nástupu na loď jsme dostali sluchátka pro poslech průvodního slova, my se pohodlně usadili a mohli vyjet. Čekala nás nabídka asi deseti jazyků, takže než jsme je všechny (včetně čínštiny) vyzkoušeli, byla prohlídky za námi.Poté jsme měli oběd a nějaké ty nákupy ve známém „Mamut shopping centre“. Prohlídku Budapešti jsme zakončili na Budíně. Zde jsme mohli vidět např. Matyášův chrám a Rybářskou baštu, ze které se nám naskytl krásný výhled na celou Budapešť. Po náročném dni jsme se unavení, ale spokojení vrátili vlakem zpátky do Vácu.
Čtvrtek se nesl v nádechu relaxace, ale i turistiky. Den jsme začali návštěvou krásného malého městečka jménem Szentedre, které vyčnívalo svou jedinečností. Bylo to staré městečko plné zajímavých zákoutí, pestrobarevných uliček a kaváren. Do jedné z nich nás pár zavítalo pro šálek horké čokolády či kávy a pralinky. Potřebovali jsme nabrat energii pro zbytek dne. Ze Szentedre jsme odjeli do restaurace na výborný oběd a odtud jsme zamířili na hrad Visegrád. Cesta byla sice hodně do kopce, ale netrvala příliš dlouho a jarní kvítí všude okolo nám ji zpříjemnilo. Samotný hrad je postaven opravdu vysoko, takže nás nahoře čekal krásný výhled na kaňon řeky Dunaj s městečky Visegrád a Nagymaros. Po návštěvě hradu, jenž se nesmazatelně zapsal do historie středoevropských států, jsme jeli do termálů, které nám poskytly dostatek odpočinku a relaxace. Okolo sedmé večerní jsme se vrátili zpět do Vácu a jeli se svými rodinami domů.
V pátek ráno jsme se sešli na autobusovém nádraží a vyrazili jsme směr Vácrátót. V tomto městečku je obrovská botanická zahrada, která je krásně upravena a v jarních měsících vyzdobena mnoha tulipány. Mohli jsme zde vidět i tropické rostliny, pěstované v obrovském skleníku, kde pochopitelně udržují vysokou vlhkost. V této botanické zahradě jsme strávili dvě hodiny a pořád jsme měli co vidět. V poledne jsme se odsud přemístili do městečka Gödöllő. Po obědě jsme zde navštívili stejnojmenný zámek, který je největším barokním palácovým komplexem nejen v Maďarsku, ale po zámku ve Versailles zároveň druhým největším komplexem v Evropě. Zámek se proslavil tím, že byl oblíbeným místem císařovny Alžběty, o které jste mohli slyšet jako o císařovně Sissi. Po procházce rozlehlou zahradou nás čekala prohlídka. Náš průvodce byl vtipný a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Ve čtyři hodiny odpoledne jsme se vydali na cestu zpět do Vácu. Jakmile jsme přijeli, tak jsme měli asi dvě hodiny volno na přípravu na slavnostní závěrečnou večeři. V sedm hodin večer jsme se měli všichni sejít ve škole. Musíme uznat, že Maďaři vyzdobili svoji školu opravdu hezky. Prostřeno bylo jako na svatbě a večeře se jim také povedla. Poté již přišly na řadu kulturní vložky v podání maďarských folklorních tanečnic, promítání fotek a celý večer zakončila diskotéka.
Projektové setkání uteklo jako voda, ani jsme se nenadáli a najednou nastal čas návratu. Když jsme ve vlaku probírali náš pobyt v Maďarsku, ani se nám nechtělo věřit, že jsme tam strávili pouze týden. Zážitků jsme nasbírali tolik, že by to jindy vystačilo i na celý měsíc!
účastníci zájezdu