Předpokládám, že jste si tento článek neotevřeli proto, abyste zjistili, jak vypadá a funguje centrála České národní banky nebo jaké hodnoty zastávají její čelní představitelé.
Místo toho Vám nabízím popis toho, co obyčejný středoškolák od návštěvy očekával a co nakonec dostal.
Když jsem se poprvé v den vyhlášení výsledků soutěže Cena ČNB dozvěděl, že mi bude díky výhře v ní umožněno strávit den v ČNB, převládly u mě po počátečním nadšení spíš obavy. Nejsem nijak ekonomicky zkušený, budu mít vůbec náplň pro debatu s guvernérem a viceguvernérem? Zaměstnanci v ČNB mají už tak spoustu věcí na práci, nebudu tam „až příliš“ navíc? Největší obavy jsem pak měl ze svých znalostí etikety, ale to je jiný příběh.
Nějaké znalosti etikety jsem získal, témata a otázky pro setkání jsem si s předstihem přichystal tak, jak to jen šlo. S mluvčí Denisou Všetičkovou jsme domluvili datum návštěvy na 12. 10. a bylo vymalováno. Ten den bylo třeba prožít.
Začal jsem v 10:00 v kanceláři pana guvernéra. Ten mi po příchodu podal pravou ruku, zatímco v té levé už držel dárkovou tašku, ve které byla mj. kniha 100 let české koruny nebo speciální stokoruna s dotiskem k výročí 100 let ČSR. Následoval hodinový rozhovor, který se nesl ve velmi klidné a uvolněné atmosféře. To mi vyhovovalo, jelikož jsem se mohl víc soustředit na to hlavní-na to, co říkám. Hlavním tématem byly digitální měny centrálních bank-ty byly ostatně i tématem videa, díky kterému jsem mohl ČNB navštívit. Pan guvernér mi do detailu popsal celý svůj pohled na problematiku, a nakonec i nabídl pomoc v mém dalším bádání digitálních měn. Poslední čtvrthodinu jsem pak pokládal předem připravené (zdaleka nejen ekonomické) otázky. Tím jedna část návštěvy skončila a druhá mohla začít.
Je nutné říct, že během čtení programu návštěvy mě „prohlídka střechy budovy“ zarazila. Vždyť já na Žižkovské věži i Petříně už byl a vlastně-všechny ulice okolo už mám mnohokrát prozkoumané. S odstupem je mi jasné, že víc jsem se mýlit nemohl. Určité architektonické detaily Prašné brány si jinde tak detailně neprohlédnu. Vítkov a jiné známé pražské stavby také nemám šanci zhlédnout z tak krátké vzdálenosti. A zapomenout nesmím ani na roli pana fotografa, který mě na všechny zajímavé stavby okolo upozorňoval.
Ve 12:00 pak přišel čas na celkem pětichodové menu s viceguvernérem T. Nidetzkým. Naše diskuse se kromě předem připravených dotazů zabývala především mimoškolními aktivitami středoškoláků. Upozaděné ale nezůstaly CBDC, ani hledání nejzajímavějšího ekonomického témata.
Něco málo po 13:40 se mě pak ujal hlavní historik ČNB Jakub Kunert. Jeho 2,5 hodiny trvající nepřetržitý tok informací ve mně zanechal silný dojem. Začal historii budovy, pokračoval jejími přístavbami a opravami, až jsme nakonec došli do archivu, kde jsme pokračovali s prvorepublikovým bankovním systémem. Návštěvu archívu jsme pak završili tématem prvorepublikového obchodování s cennými papíry, včetně ukázky tehdejších akcií.
Ohromný přehled, velké nadšení a nekonečně poutavý výklad vedl k velkému nadšení i z mé strany. Ohromné díky.
Odchodem z archivu byl můj čas strávený v ČNB vyčerpaný. Tím nejsilnějším dojmem, který ve mně návštěva zanechala, je profesionalita všech lidí v této instituci. Ta byla totiž tím nejinspirativnějším, co mi tato návštěva poskytla.
Adam Zimčík, 7.OA
foto: Jan Cinger, fotograf ČNB; Adam Zimčík