Středa 14. září, příjezd do metropole, od hotelu Legie dolů až do Resslovy ulice, krypta nenechá nikoho lhostejným, operace Anthropoid, velká věc mladých kluků převážně z Moravy, čest jejich památce… Pak obracíme list, prohlídka Národního divadla, Zlaté kapličky a jejích prostor veřejných i zákulisních, generace Národního divadla, klobouk dolů. Večer Hamlet ve Švandově divadle.
Čtvrtek deštivý, někam se schovat, Valdštejnská jízdárna s překrásnou výstavou A. Muchy, secese na dotek, dvě hodiny nestačí, ale musíme dál, ohromeni barokním uměním v chrámu sv. Mikuláše, Arbesův příběh sv. Xavéria, obrazy Karla Škréty… Na Kampu zase za jiným, Lennonova zeď pár dnů v novém kabátě, motiv svobody v době normalizační i dnes… Werichova vila, z Holana mnoho nezůstalo, ale i tak zazní báseň… Večer Tramvaj do stanice touha v Činoherním klubu.
Pátek začínáme vyšehradskou procházkou, bazilika sv. Petra a Pavla, hřbitov a velké lidské příběhy… Přejezd na náměstí Republiky, secesní Obecní dům, kubistický architektonický fenomén – dům U Černé Matky Boží, kolem Stavovského divadla s příběhem o prostopášníkovi Donu Giovannim či o Tylově Fidlovačce až na Staroměstské náměstí s bílými kříži, s Husem i Mariánským sloupem… Odpoledne Neviditelná výstava otevírala oči… Večer do Violy na Stará dáma vaří jed. Nezapomenutelná beseda s paní Konvalinkovou, Malkinou a panem Zadražilem.
V sobotu ještě Národní muzeum a domů, dospat, vše vstřebat… A jak se nám to líbilo?
„Poslední společný výlet plný divadel, výstav a pražských uliček, na který budeme vzpomínat celý život.“ Magda
„Vše, co jsme viděli a navštívili, mne bavilo. Vryl se mi citát herečky Lilian Malkiny: ,Pijte, dokud můžete´“. Katrin
„Spousta divadel se spoustou deště, který nám však Prahu ukázal s novým, trochu melancholickým nádechem, o to víc jsme ocenili útočiště barokních kostelů.“ Bára
„Nejví ce se mi líbila divadla a Muchova výstava.“ Gabriela
„I přesto, že mělo představení přes 3 hodiny, tak Tramvaj do stanice touha byla jednou z nejlepších inscenací, jaké jsem kdy viděl. Dechberoucí herecké výkony, propracovaná scéna, celkově velmi emotivní zážitek.“ Viktor
„Nejvíc se mi líbila Neviditelná výstava, překonala jsem trochu samu sebe, zvládla to až do baru ve tmě.“ Kamča
„Kostel sv. Mikuláše byl nádherný, architektura byla nepředstavitelná.“ Martin
„Prohlídky byly fajn, divadla super, ale večery nejlepší.“ Richard
„Všechno, co jsme viděli, bylo skvělé, ale nejlepší byla Neviditelná výstava, kterou jsme vlastně neviděli.“ Jakub
„Moc se mi líbila Valdštejnská jízdárna plná fotografií, skic, obrazů a plakátů Alfonse Muchy.!“ Kačka
„Obraz Zrození krásy od A. Muchy do nejmenšího detailu zachytil pocit jedinečnosti a okouzlení, se kterým jsem z jeho výstavy odcházela.“ Sára
„Hamlet nás nechal beze slov, Tramvaj pohoršila a Stará dáma vykouzlila úsměv na tváři. Praha byla vskutku kolotočem emocí. Večer nás zklidnila poklidná harmonie jazzu…“
„Nejvíc se mi líbila beseda s herci v divadle Viola, hlavně rada: ,Pijte, dokud jste mladí´“. Kačka
„Tramvaj do stanice touha: ,Čeho muž dosáhne příliš rychle, toho si neváží.´…jazz a krásní muži po večerech uklidnili naši duši.“ Kačka
„Vyšehradský hřbitov v dešti, slzy Milady, bazilika a kyselý svařák.“ Lucie
„Možná má Praha sto věží, ale při ztrácení se v jejích uličkách samy sebe nalézají tisíce duší.“ Magdaléna
„V Praze, kde padaly kapky deště celý den, se i přesto nesl náš smích ulicemi…“ Nelly
„Bavilo mě to tam tak, že jsem z toho začal číst do kánonu.“ Lukáš
„…jít do divadla každý večer nám přišlo nezvládnutelné, nakonec jak jsme byli rádi… Hamlet byl nejlepší!“ Nelly