Vzpomínky na třídní výlet

Vymyslet ke každému článku originální úvod je pro mě již téměř nadlidský výkon, takže raději půjdeme rovnou k věci.
Den 1.
Již okolo osmé hodiny ranní jsme se začali scházet na uherskohradišťském nádraží, odkud nám v 8:40 měl vyjíždět spoj směr Veselí nad Moravou, kde jsme měli tříminutovou přestupní vazbu na jiný spoj směr Velká nad Veličkou, kde jsme vlak opustili.

Zde začala naše pěší cesta. Prvních část trasy vedla po asfaltu, který poměrně záhy vystřídala polní cesta, ze které jsme neuhli až do chvíle, než nás zastavil elektrický ohradník s pár býky. Než jsme stihli najít alternativní trasu, už se někde v dálce ozývalo velmi povědomým hlasem „hele, to je úplně v pohodě, to přejdeme, oni si mě vůbec nevšímají!”

Díky za zkoušku, ale raději jsme zvolili sestup zpět do vesnice a odtud pokračování podél hlavní cesty, dokud jsme nedošli do místa, kde jsme další trasu neznali ani my, ani naše mobilní telefony.

Naštěstí jsme zahlédli místní paní, která nám poradila cestu – vlevo a pak podél moderního mlýna dolů a už uvidíme ten historický. Dali jsme tedy na její radu a pokračovali jsme právě do chvíle, než jsme zastavili na obědovou přestávku. Posilněni jsme se vydali na další cestu na vrchol kopce, kde se nacházela větrná elektrárna.

Po půl minutě přemýšlení, cože měl být ten moderní mlýn, mně napadlo, že tím paní myslela právě tuto elektrárnu a stačilo sejít dolů a byli jsme u cíle. U mlýna jsme dojedli to, co zbylo, sešli do vesnice, kde jsme pro změnu nakoupili, co zbylo a podél hlavní cesty dorazili do bodu, kde jsme vycházeli, tam jsme nastoupili do vlaku a bez potíží se vrátili do místa ranního výjezdu.

Den 2.
Brzy ráno, dne 11.6 se třída 4.OA vydala ranním vlakem do Brna. Naladěni předprázdninovou náladou jsme vystoupili z vlaku, a namířili si to přímo k hlavní části výletu, tedy k vile Tugendhat. Už první pohled po vstoupení do areálu vily byl ohromující, dokonalé využití prostoru nás zaujalo v každé místnosti. Někteří si dokonce vyzkoušeli zahrát na klavír, který stál v obývacím pokoji. Většina studentů do té doby neměla možnost se do vily podívat, takže nadšení neopadlo až do konce. Po prohlídce následovala procházka po Brně, a návrat zpět do Uherského Hradiště.

Adam Zimčík a Anna Mráčková