V sobotu v brzkých ranních hodinách se většina třídy Septimy B vydala na dlouhou cestu vlakem plnou přestupů a výluk. I přes všechny překážky jsme v pořádku dorazili do Vyššího Brodu, kde byl začátek našeho putování po Vltavě. Pro zpestření programu jsme večer začali procházkou k cisterciáckému klášteru Vyšší Brod, zahráli si volejbal a u ohně zazpívali za doprovodu kytary. Hned ráno jsme se seznámili s instruktory, kteří zaštiťovali náš program po dobu následujících tří dní. Po nezbytném poučení o chování na vodě, seznámení se s ovládáním lodi a podobných důležitých záležitostech jsme rovnou nově nabyté vědomosti v praxi vyzkoušeli na jednom z nejnáročnějších jezů na Vltavě. Nejedna z našich lodí okusila teplotu vody ve Vltavě. Bohužel i to ke správnému vodáku patří, a tak to všichni brzo hodili za hlavu, přidali další vrstvu oblečení a pokračovali v cestě. Po asi 20 kilometrech strávených na tvrdé lavičce v kanoi jsme velice uvítali příjezd do kempu, tentokrát v Branné, odkud jsme další den vyjížděli směrem k Českému Krumlovu. Celou plavbu jsme obdivovali přírodu, která obklopuje Vltavu a seznamovali se s dalšími vodáky. Vyzkoušeli jsme si, jaké je přebíhat po přídích a zádích lodí, poměrně úspěšně jsme se zkoušeli gymnastické prvky v lodích apod. Během obědové pauzy si pro nás instruktoři připravili malé zpestření, tentokrát na souši. V průběhu týmových her jsme všichni prokázali velké zapálení a touhu vyhrát. Odměnou nám potom byl oběd, většinou v podobě smaženého sýru či jiných dietních jídel. Do kempu před Českým Krumlovem jsme dorazili dříve, tudíž jsme měli dostatek prostoru na procházku do centra tohoto krásného jihočeského města, které patří k českým skvostům, což dokazovalo nemalé množství turistů z Asie. Po cestě jsme si obhlédli i některé z jezů, které jsme další a také náš poslední den sjížděli. Do závěrečného dne na vodě jsme vyplouvali se sluníčkem v zádech, takže nám ani tolik nevadilo, že jsme na jezech nabírali tolik vody, že nás to skoro potopilo. Protože jsme si chtěli poslední den na vodě užít, tak jsme nikam nespěchali a většinu cesty jsme jeli v soulodi všichni vedle sebe, povídali si a někdy jsem si i zazpívali, čímž jsme ostatním vodákům na Vltavě ukázali kousek z našeho milovaného Slovácka. Po úspěšném zdolání posledního jezu na nás v kempu čekalo překvapení v podobě hromadného převracení lodí a následného osvěžení v příjemně chladné vodě, kterou řeka nabízí. Tím jsme se definitivně rozloučili s Vltavou a nezbývalo nic jiného, než si užít poslední společný večer. Celý pobyt jsme si neskutečně užili a to hlavně díky naprosto skvělém učitelskému doprovodu pana profesora Horčička a Kohoutka, kteří na nás po celou dobu dávali pozor a my všichni jim za to moc děkujeme a doufáme, že si to s námi užili alespoň stejně, jako my s nimi.
Zuzana Otradovcová