Studentky kvinty B Tereza Magdálková a Karolína Horáková – co je spojuje? Obě chodí na naše gymnázium, obě mají rády dějiny, příběhy a vyprávění a v rámci hodin dějepisu si minulý rok v kvartě přibraly jeden úkol navíc. Rozhodly se, že sepíšou příběh jednoho ze svých prarodičů. Po vzoru Paměti národa si vytvořily vlastní příběh pamětníka a tady je jejich komentář:
Jsme vděčné za to, že jsme se projektu mohly účastnit.
Byla to pro nás skvělá příležitost dozvědět se více o historii z pohledu samotných pamětníků a šance vyzkoušet si výstup před třídou, kde jsme o celém procesu a celkovém zpracování příběhu pamětníka měly možnost povídat a sdílet naše zkušenosti.
Práce na tomto projektu nám umožnila poznat příběhy, které bychom jinak neznaly, a uvědomit si, jak důležité je uchovávat vzpomínky starších.
Pracovaly na projektu několik měsíců a výsledek je opravdu moc krásný. Nejen že za něj dostaly pochvalu ve škole, ale nejvíce jej jistě ocenila jejich blízká rodina i ony samy.
Udělat si čas na svou babičku a dědečka, vyslechnout je, shromáždit materiály, nahrát společné povídání a z něj potom připravit celý příběh – to je kus práce.
Děvčata své dojmy, zkušenosti a pocity sdílela ve čtvrtek 10. října se sekundány v rámci jejich hodiny dějepisu. Věřím, že se zase najdou další studenti, kteří budou chtít zjistit něco víc o své rodině, známých nebo sousedech, protože dějepis, to jsou hlavně příběhy – a díky nim se můžeme ledacos dozvědět.
Znáte-li nějakého pamětníka, který je ochoten podělit se o svůj životní příběh veřejně, dejte mi prosím vědět. V letošním roce hledáme zajímavý příběh právě pro Paměť národa! V databázi Paměti národa jich najdete spoustu, tak neváhejte a některé si poslechněte.
Marta Bříštělová