Ve středu na začátku října jsme jako třída oktáva B vyrazili do Prahy. Po uložení kufrů na hotelu jsme s paní profesorkou Gureckou a paní profesorkou Kohoutovou prošli pražské synagogy. Po návštěvě přilehlého židovského kostela jsme měli čas na přípravu na další kulturní zážitek, naše první divadlo. Byli jsme v Divadle ABC a na jejich moderním zpracování Hamleta. Takové složité dílo zanechalo v našich myslích rozdílné dojmy a názory, týkající se též samotného zpracování. Avšak i přes moderní pojetí bylo dílo a jeho myšlenka velmi srozumitelné.
Po prvním probuzení v Praze jsme se občerstvili bohatou snídaní a vyrazili do Národního muzea a jeho nové budovy. Naším velkým favoritem se stala výstava minerálů. Velmi zajímavá byl sál luminiscence, kde se dalo pozorovat světlo, které různé kameny vyzařovaly pod dopadem různých vlnových délek. Zkrátka se dalo vždy na něco dívat. I tunel, spojující starou a novou budovu Národního muzea, měl své kouzlo. Poté, co jsme dostatečně nabažili náš zrakový smysl byl čas na to ho naprosto upozadit a provětrat hmat a sluch. Navštívili jsme totiž Neviditelnou výstavu. Člověk, který není nevidomý, si těžko uvědomí, jak je každodenně závislý na svém zraku, a tím hůře si připouští, jak snadno o něj může přijít a jak si i bez něj musí udržet podobné tempo svého života. Na výstavě jsme si prošli různá prostředí a prožili si známé situace jinými smysly. Zakončili jsme to posezením u baru a naučením se toho, podle jakých specifických znaků můžeme od sebe rozeznat mince. A večer jsme zase zkrášlili svoji duši návštěvou divadla. Usadili jsme se v útulném prostoru Činoherního klubu a vyčkávali na jednoaktovku od Gogola. Ta byla velmi živelná, a tak krásně vyjadřovala charaktery typické pro ruské ruskou literaturu. Hra byla důmyslně zpracována a posazena do bezčasého prostoru a minimalistické scény. Intimita, kterou vykouzlil malý prostor a blízkost herců, jako vždy navodila jedinečný zážitek.
V pátek byla naše cesta namířená ke chrámu sv. Cyrila a Metoděje a mohli jsme si tam upevnit a rozšířit naše znalosti příčin a důsledků Heydrichiády. Měla jsem pocit, že celou dobu akorát proplouvám na povrchu těch událostí, jelikož bylo velmi těžké si zhmotnit tolik pocitů a přistoupit k tomu jinak než objektivně. Dále jsme se autobusem přesunuli do Lidic. Pocit nejasnosti přetrvával i tam. Procházení nově postavených Lidic a pohled na tu jako by čistou planinu rozhodně nepomohl usměrnit naše dojmy. Ale když se někdo postaví nad rozlehlou zelenavou pláň porostlou stromy a pomníky a zachovalými základy budov, zaplaví ho zvláštní pocit stesku, nebo snad pietního klidu. Nelehké to určit. Večer jsme podobně jako na Neviditelné výstavě poznali situace, o kterých si myslíme, že se nám nemohou stát. Měli jsme domluvenou procházku s bezdomovcem pomocí organizace Pragulic. Pan průvodce Roman nám odkryl svými nezkreslenými slovy spoustu toho, jak se musí člověk na ulici sám se sebou vypořádat. Tento den byl plný rozličných pocitů.
Sobota byla dnem našeho odjezdu a též návštěvy ČNB. Naštěstí pro návštěvníky byly připravené interaktivní výstavy, což se nám hodilo, poněvadž jsme byli asi všichni již unaveni a vyčerpání předešlými výlety. Tak jsme si každý odnesli vlastní zážitek z ekonomického světa a mohli jsme úspěšně odjet vlakem zpátky domů.
Hana Píšťková