Výlet do Londýna a Irska zní skvěle,
jen ta cesta dlouhá – nohy máme z želé.
Cesta busem zdlouhavá, to bylo fakt znát,
unavení, zkroucení – chtělo by to spát.
Nocleh ve Francii, hotel typu F1,
pokojíčky však menší než dřevěná bedna.
Ráno už kufry a kartáčky – žádný flám,
jsme ready na cestu – ať žije náš plán!
Eurotunel nás přenes jak mávnutím ven,
už je tu Londýn, Big Ben a palác Buckingham.
Ráno hurá, v Londýně beat,
nákupy čekají na Oxford Street!
Potom zas dál, bez řečí a hemží,
čeká nás metro a plavba po Temži.
V Dublinu to bylo krásné,
V Severním Irsku úžasné.
Dublin voní jako Guinness,
prosím Marcelko jeden mi přines.
Loď jménem Johnston trpěla hladem,
stejně jako my před každým výletem.
Jeanie Johnston je velká hrdinka,
bude na ni vždycky hezká vzpomínka.
Obrův chodník tahá turistů mraky,
no a nás taky.
To samé i most Rope Bridge,
honem ať jsme z něho pryč.
Cesta čedičovými skalami nás unavila,
za odměnu nám pak klimatizace celý autobus vytopila.
Z výšin na nás shlíží stromy,
cestou pro krále i srny,
jdeme tmavou alejí,
kudy panny prchají.
Je sedm nula nula a vyrážíme z Monaghanu,
čeká nás dlouhá cesta busem a útesy Mohéru.
Autobusem jedem přes hory a doly,
po cestě úzké jak vršek od Kofoly.
Krajina prázdná všude jenom kamení,
a tamhle v dálce stojí keltské znamení.
Loučíme se s dolmenem v Národním parku Burren,
už jen chvilka v buse a na útesech budem.
Majestátní útesy jsou vysoké a krásné,
ale že jsou zavřeny nám hned bylo jasné.
Bunda mnohdy nestačí proti dešti a větru,
tak se radši ohřejem v teplém infocentru.
Suvenýry nakoupeny, dveře se zavírají,
po osmé hodině nás v rodinách přivítají.
Šestý den nám začal lehce,
dívali jsme se na pejska a ovce.
Ale to byl pouze začátek,
čekalo nás hodně památek.
Jelen sika nás pozdravil,
leprikon na konci duhy se objevil.
To všechno v NP Wicklow bylo
i irské počasí se projevilo.
Ve Stratfordu nad Avonou výlet náš započal,
kde Shakespeare žil, psal a možná snil dál.
Uličky tiché, Ann Hathaway’s cottage,
všechno tam vonělo historií a čajem.
Pak už na nás čekal červený patrový bus,
co vzal nás na hrad a nebyl to kus.
Cestou jsme koukali z horních řad,
jak kolem ubíhá anglický sad.
Zavezl nás dál, do hradu Warwick,
kde čas se zastavil v tichém klidu.
Věže, zbroj, příkopy, výhled jak z plánu,
a před očima závan dávného lidu.
K večeru zpátky, unavení dost,
v srdci však radost a zážitků post.
Zpáteční cesta začala zas,
autobus mířil domů skrz čas.
Přes Eurotunnel pod mořem zpět,
všichni už cítili vůni svých měst.
autor: účastníci zájezdu
foto: L. Kupečková, G. Kůdelová