Věděli jste, že 13. listopad je Světovým dnem laskavosti? V 5.OB jsme se rozhodli, že se při této příležitosti pokusíme udělat někomu radost. Vybaveni rozličnými fotkami z dob minulých, aby bylo o čem si povídat, jsme zavítali do Domova seniorů v Uherském Hradišti. Ve dvojicích a trojicích jsme navštívili klienty na jejich pokojích, s některými si jen tak popovídali na chodbě. Jako třídní i jako „dospělák“ mám velkou radost, že mladá generace umí projevit zájem o generaci nejstarší. Řekla bych, že toto dopoledne bylo obohacující pro obě strany. Můžete se přesvědčit z fotografií i z následujících dojmů samotných kvintánů:
- Návštěva domova důchodců pro mě byla opravdu silný zážitek. Uvědomila jsem si, jak moc důležité je být k lidem milý, trpělivý a empatický, protože některým starým lidem tam stačí jen chvilka povídání, aby se jim na tváři rozzářil úsměv. Bylo krásné vidět, že i malé věci můžou udělat někomu lepší den.
- Moc se mi tam líbilo, bylo to tam moc hezké. Nejdřív jsem byla hodně ve stresu z toho, jak to dopadne. Nakonec to bylo moc fajn a jsem ráda, že jsme tam šli a udělali jim radost. Hlavně si povykládat a zjistit nové věci. Všichni tam byli moc hodní, dobře se s nimi vykládalo a jsem ráda, že nám pověděli o jejich životě, rodině, ale taky nám dali nějaké rady do života.
- První naše skupinka zamířila na oddělení se speciální péčí, kde jsme si začali povídat s milou paní, která seděla na chodbě. Zazpívali jsme si s ní její oblíbenou písničku. Náš rozhovor postupně přilákal další spoustu lidí, kteří nám povykládali mnoho příběhů a vzpomínek ze svého mládí.
- Ve čtvrtek jsme v rámci Dne laskavosti navštívili domov pro seniory. Jako první jsem byla společně s dalšíma dvěma spolužačkami za milou starší dámou. Pověděla nám něco málo o svém dětství a životě, byla hodná a celkem upovídaná, takže konverzace s ní šla přirozeně. Poté jsme navštívili další paní, ta tentokrát nebyla až tak upovídaná, ale to nevadilo. Celkově jsem si tento den užila.
- Dne 13. 11., na Mezinárodní den laskavosti, jsme navštívili domov pro seniory. Setkala jsem se tam se dvěma milými dámami, které se s námi podělily o své životní zážitky a zkušenosti. Bylo krásné je poslouchat a zároveň si uvědomit, jak náročný život měly a jak pohodlný život v dnešní době žijeme. Tato návštěva mi připomněla, že si máme vážit toho, co máme, a být laskaví k ostatním.
- Návštěva domova důchodců byla příjemným zpestřením našeho dne a všichni z vybraných lidí byli velmi milí a přátelští. Situaci nám sice trochu zkomplikovalo koupání, které zrovna probíhalo na patře, ale všechno jsme zvládli a pěkně si popovídali. Všechny paní, které jsme navštívili, si s námi rády popovídaly a my jsme se alespoň dozvěděli něco o jejich životech a zážitcích. Na konci nás však už celkem tlačil čas, a proto jsme museli naše povídání trochu zkrátit. Návštěva se nám moc líbila.
- Byli jsme na pokoji se dvěma dámami, jedna nemohla moc mluvit, protože byla po mrtvici, ale druhá byla velice upovídaná a milá. Bavili jsme se o jejím zaměstnání, dětství, hodně o politice, víře, dokonce jsme se od ní dozvěděli, že klidně celý den provolá, protože pořád telefonuje se svými příbuznými, což nás hodně potěšilo. Otázky ani obrázky jsme ani nepotřebovali, šlo to nějak samo. Nakonec jsme se s nimi i vyfotili a chtěly po nás, ať fotky pošleme jejich vnučkám, což jsme udělali.
- Senioři byli velice příjemní, spoustu nám toho povyprávěli. Byli tady ovšem i někteří ne tolik komunikativní. Ale návštěvu hodnotím pozitivně.
- Návštěva domova důchodců byla ve většině případů velmi příjemný zážitek. Paní byly milé a příjemně se s nimi povídalo.
- Byla to příjemná změna od obyčejného vyučování. Myslím, že senioři měli také radost.
- Ve finále mi to přišlo jako velice fajn akce, ti lidi, které nám dali, byli velice příjemní, ačkoli častokrát úplně nevěděli, o čem se bavíme. Povedlo se nám tam zakecat s jednou paní a celá interakce s ní byla velmi veselá. 9\10
- Bylo pěkné vidět, jak vykládali o svém životě, jak se žilo, a taky to, že jsme se dozvěděli víc, jak to probíhalo za války, že neměli vůbec snadný život a museli se o sebe umět postarat sami. Dokonce někteří nemohli ani pracovat a nedostali se dál než na pár dní do Prahy.
- Popovídali jsme si s pánem o jeho koníčcích, zaměstnání. V domově to bylo velmi hezké a všichni tam byli přívětiví.
- Vcelku se mi to líbilo. Sice s pánem, kterého jsme měli jako první, se hůře povídalo, protože nedoslýchal, zato ale s paní potom jsme se pak bavili celou zbylou dobu. Povídala nám o tom, jak se měla ve škole (dělali „lotroviny“ a jako příklad nám řekla, že se spolužáky vykradli obchod), a ptala se nás, jak my se máme, a taky se zmínila, že pracovala střídavě v Letu a gumárně ve Zlíně. Sice se občas opakovala a nevzpomínala si, že nám už něco říkala, ale jinak se jí dalo v pořádku rozumět. Vypadala, že je ráda, že si má s kým povídat, a byla příjemná.
- Byl jsem rád na návštěvě. Bylo to velmi milé zpříjemnění a „znestandardnění“ jinak standardního týdne.
- Na prvním pokoji jedna paní spala a druhá vůbec nemluvila. Ale na druhém si s námi paní hezky popovídala a měla radost, že jsme za ní přišli.