Pokud si někteří z nás stěžují na ranní cesty autobusem do školy, jakožto na něco nepříjemného a zdlouhavého, mohli by považovat společnou cestu 3.B a 7.OA do Comacchia, konkrétně do přímořského kempu Mare e Pineta, za obzvláště vydatnou. Noční, přes 12 hodin trvající cestu jsme trávili střídáním jedné krkolomné polohy za druhou, což muselo lidem, které jsme míjeli, připomínat spíše než sportovní zájezd, klub nadšenců origami. I přes krušné chvilky a bolavou kostrč se některým z nás vidina alespoň nepatrného zdřímnutí vyplnila a my nakonec bez problémů dorazili do cíle.
Po příjezdu do kempu na nás čekaly svižné instrukce a následně pak ubytování. Kemp byl velmi pěkně zařízeny a svou konstrukcí lehce připomínal westernové městečko. Jeho součástí byla mimo jiné pizzerie, cukrárna, obchod nebo plážový bar, zkrátka vše, co by mohl student gymnázia k životu potřebovat.
Jak se dalo čekat, začátky bývají náročné, a tento nevyjímaje. Po prvním dni, zahájeném rozdělením účastníků do tří družstev, jsme se postupně po celou dobu trvání kurzu utkávali v softbalu, volejbalu, házené nebo jsme například soutěžili v takzvané „orvávačce“, aktivitě, která zprvu vyhlížela velmi mile, avšak v průběhu se pro nás stala zkouškou odolnosti, inteligence, pevné vůle, týmové spolupráce, a bohužel pro některé, nejspíše jedince velmi zamilované, i štěstí. Zápasy byly pravidelně velmi vypjaté, hráči potili krev a ronili slzy a kapitáni slovo prohra neměli ve slovníku. Není divu, že pak většina z nás trávila regenerační čas buď spánkem nebo v restauracích nad skleničkou nealkoholických limonád.
Kdyby byl kurz jen a jen o sportu, o mnoho bychom přišli. I když jak dopolední program, tak odpolední „orvávačky“ tvořily podstatnou část našich zážitků, odpoledne strávené na pláži, vaření jídel ala co vše se vejde do plechovky, zběsilé útěky před italskými komáry, vytváření nových jazyků při konverzaci s místními nebo večerní stmelování, ať už se konalo kdekoliv a provádělo cokoliv, byly stejně tak nezapomenutelné.
Vyvrcholení nebo také zlom kurzu nastal ve středu, navštívili jsme Benátky. Po dopravě autobusem a posléze lodí, nás čekal rozchod, a tak každý mohl vstřebávat kulturní prožitky tohoto raritního města dle svého gusta. Počasí vyšlo krásné, turistů bylo přiměřeně a my jsme se mohli nechat nerušeně okouzlit jak okázalými barokním stavbami, tak romantickými restauracemi s venkovními zahrádkami.
V sobotu dopoledne nás čekal odjezd. Nálada, i když trochu nostalgická, byla stále více než dobrá a trvala po celou dobu cesty. Přes naše bolavá a unavená těla jsme byli stále veselé mysli a my jsme si tak mohli užít kurz až do úplného konce.
Moc děkujeme zejména instruktorům, organizátorům a všem, kteří se našich zážitků zúčastnili nebo nám k nim dopomohli. Sportu zdar!!!
Jiří Lorenc, 3.B
