Čtrnáct děvčat a dva kluci – tolik se nás sešlo na biologickém kurzu, který pro nás vymyslela a zorganizovala paní profesorka Baroušová v doprovodu paní profesorky Vojáčkové. Očekávali jsme fyzicky nenáročný, ale hodně zajímavý program.
V pondělí byla opravdu pohoda. Na gymnázium za námi přišel pan Martin Vencel, úspěšný bakalář psychologie. Připravil si pro nás přednášku na téma „inteligence“: počátky výzkumu, typy, měření a jiná fakta s inteligencí spojená. Celý den proběhl podle časového plánu a bez potíží.
V úterý to už bylo poněkud komplikovanější. Naše parta byla díky činnosti Českých drah roztříštěna do různých vlaků, což přineslo jisté nepříjemnosti. Vysvětlovat panu průvodčímu, že hromadnou jízdenku sice máme, ale aktuálně se nachází u paní profesorky sedící v jiném 40 minut zpožděném vlaku, to bylo přinejmenším dobrodružství. Postupem času vznikly dokonce tři oddíly, přičemž každý se nacházel v jiné „části republiky“. Zatímco první skupina dosud čekala ve Starém Městě a z dlouhé chvíle šla navštívit základy velkomoravského kostela poblíž Kovosteelu, druhá mohla objevovat krásy Otrokovic a třetí skupina už vjížděla do Olomouce. Změna plánu nás donutila narychlo vymýšlet náhradní program, než se zase všichni sejdeme. Ano, podařilo se nám to! Společně jsme si pak směli prohlédnout Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Odtud máme krásné společné foto termokamerou, které plně vyhovuje předpisům o ochraně osobních údajů.
Posledního dne – ve středu – si pro nás připravila program Uherskohradišťská nemocnice a.s. Podívali jsme se na ARO, naučili se efektivně provádět hygienu rukou a odebírat krev. Na transfúzním oddělení nás do budoucna motivovali k dárcovství krve a krevní plazmy.
Ač byly celé tři dny naplněny poutavým programem, dominantou našich vzpomínek zůstane spolehlivost Českých drah a následky s ní spojené. A kdyby chtěl někdo náhodou zapomenout… Ne, to se mu nepodaří! Až na konci měsíce přijde paní profesorce a některým studentům neobvykle vysoký účet za telefon způsobený úterní snahou o opětovné zorganizování situace, určitě si každý z nás zase s úsměvem vzpomene.
Věra Hanáková, 1.D