Já jedu do Ameriky. Těšila jsem se moc. Vůbec jsem se nebála dlouhé cesty, respekt u mne spíš budil pobyt v úplně cizí rodině. Jak už to bývá, dopadlo to úplně obráceně: zmeškané letadlo cestou tam, jakož i hrůzný let v nepříznivém počasí cestou zpět, tak trochu přebily samotné zážitky z USA. Přelet New Yorku jen tak nezapomenu. Pocit beznaděje, kdy jsme se s vedle sedící kamarádkou držely za ruce a spolu se sty ječícími spolucestujícími se propadaly volným pádem do neznáma, ve mně zanechal výraznou stopu. Nikdy bych si nemyslela, jak dlouhých může být pět sekund a co všechno může za tuto dobu projít hlavou.
Lucie Foltýnková
Škola nás překvapila. Mile nebo nemile? Záleží jak v čem. Způsob výuky je rozdílný. Větu „Škola hrou“ si vyložili více než u nás a jejich hodiny jsou opravdu hračka. Spolužáci si v klidu vykládají, svačí, dokonce i poslouchají hudbu. Přestávky jsou mnohem kratší než u nás a u obědu si moc neposedíte. Každopádně nálada učitelů a jejich přístup se nedá srovnat. V Americe jsou učitelé vaši druzí kamarádi.
Tamara Fryčková
Ihned po přistání na Heathrow jsme doufali, že v Londýně také zůstaneme. A tak se také stalo, když nám byl přidělen hotel a to dokonce zadarmo! Noční Londýn jsme navštívili ihned poté, co jsme si dali poslední večeři bez přidaného cukru. Jedním z vrcholů večera byl památník Frederika Duka z Yorku, druhého syna George III.
Martin Kovařík
Bílý dům jsem čekal alespoň tak velkolepý, jako jeho obyvatele, je však menší než známo z filmů. Velkolepost Nového světa naopak podtrhují muzea, kapitol a celkově veškerá infrastruktura kořeněná všudypřítomným patriotismem. Na závěr naší washingtonské odysey se nám naskytl pohled do zdejšího podsvětí. Zdejší strava je chutná, po několikátém soustu však začíná mít člověk vážné obavy z diabetu.
Jakub Zemek
Američani nás vzali na fotbal. Je to velká zábava říkali. Při myšlence na americké roztleskávačky z filmů jsem si řekl, jo, to musí být fajn. No, realita byla jiná. Hře samotné jsme samozřejmě skoro nerozuměli, přestože se nám to ostatní snažili vysvětlit. Popsal bych to asi jako 2 minuty předehry a 10 sekund akce. Celou akci však velmi zpříjemňovala tamější školní kapela s velmi akčním a skákavým studenstvem.
Matěj Vencel
Brzké ráno, neznámo, očekávání, obavy… Dlouhá cesta – jak plytká jsou ta slova před nabytím jejich skutečného významu. Londýn, překvapení! Noční Londýn, velká únava… USA! Hurá! Hurá? Nemožnost domluvit se přestože jazyková bariéra není příčinou – kufry, kufry… pryč. Kolegyně skvělá, energická až bleskymetající na neschopný letištní personál. Naše studentstvo neskutečně empatické a problémyzvládající! Naši hostitelé – velká vstřícnost, obětavost, pohostinnost. Americká kultura – poznej sám (všude dobře…)! Smysly jsou v neustálé permanenci! Verbální schopnosti nepostačují k takovému záznamu. Washington – monumentálnost, Národní galerie (tři hodiny blaženosti), Richmond, Jamestown, Williamsburg, pláže v Severní Karolíně – oceán! NASA, hamburgery, velkolepost, auta, auta, národní hrdost – a pořádná, zase auta, antitrumpismus (kdo ho volil?)… Je třeba vše prožít sám, na vlastní kůži, vše pozitivní, vše hloupé, vše americké…
Jakub Tomala