Většině lidí se při zmínce rumunské Transylvánie neodlučitelně vybaví upíři a příběhy spojené s nimi. Platí proto teze: „Kdo se bojí, nesmí do Rumunska“. My, jakožto účastníci červnového kurzu, jsme jeli tuto (námi nepoznanou) myšlenku potvrdit a docela jsme se i strefili do tématu jejího znění. Místo upírů nás ovšem pronásledovaly krvelačné túry, kterým se vskutku podařilo z nás vysát pot a krev. Ačkoliv byly takto dva strávené dny vyčerpávající, odvážíme si jako odměnu spoustu krásných zážitků.
První den po večerním příjezdu a seznámení s horským střediskem Vârtop, místě našeho ubytování, jsme se hned zostra vydali zdolat nejvyšší vrchol celé oblasti Cucurbăta Mare. Zprvu prudké stoupání a ani nadcházející svahy, které se svažovaly a stoupaly čistě z rozmarnosti, nás však neodstrašily. Cestu nám zpestřovali jak místní psi, doprovázející nás celou cestu, tak tamní příroda a výhledy do okolí. Někteří nadšenci plní elánu si ještě trasu prodloužili k vodopádům, jejichž krásu si bohužel jen domysleli, neboť cesta nebyla schůdná a alternativní cesta dlouhá. Nabyli ale aspoň lepší kondičky při zpětném stoupání do kopce. 🙂
Druhý den se skupina rozdělila na dvě části – menší polovina žáků se vydala společenskou trasou k monumentální propasti Groapa Ruginoasa, ambicióznější část čekala túra po stopách krasových útvarů. Cestou pozvolného klesání (a občasných prudkých kopců nahoru i dolů) jsme dorazili k planině Padiş. Vlivem krasových jevů byla některá místa propadlá (bezpečně jsme se tedy procházeli po stropě jeskyní) a krásně vynikly vlnící se potůčky ústící v ponoru do podzemí. Zpáteční cestou jsme zašli nahlédnout k největší skalní bráně v Evropě, kde jsme si natrénovali překonávání náročného terénu, které jsme využili také v dalších částech trasy lemující soutěsky i vodopády. Závěrečné stoupání už byl v podstatě jen výklus. Ještě zašpinění a zpocení jsme v cíli sedli za stůl a po večeři se jen zaprášilo.
Poslední den, již odpočinkový, se brzy ráno ti největší nadšenci do horské turistiky vydali k propasti Groapa Ruginoasa, pokud to za dobu červnového kurzu ještě nestihli. Poté jsme se jeli podívat do solného dolu v Turdě, kde jsme zjistili, že tamní stěny v podzemí jsou opravdu slané, a dokonce se zde zájemci mohli projet v lodičkách či si zahrát kulečník. V samotném centru Transylvánie, městě Kluži, jsme pak měli historickou vsuvku a pauzu na nákup večeře a dárků domů. O všech těchto zážitcích jsme si poté mohli nechat zdát v autobuse. Bylo to nádherné a dechberoucí, děkujeme profesorům za tak krásnou příležitost.
Alexandra Hendrychová, 3.A
fotografie: Eliška Vykoukalová, Matouš Jelének, Olívia Kukučková, Štěpán Hájek, Sára Kahánková, Mahdalík Jakub
Ohlasy účastníků:
„Kurz v Rumunsku byl skvělý zážitek! Poznali jsme divokou přírodu bez turistů i studentské město s krásnou architekturou. Největším překvapením byl solný důl, který vypadal jako z filmu. Navíc jsme se seznámili se dalšími studenty z našeho gymnázia. Celkově to byla super akce.“
„Bylo úžasné poznat krásy rumunské přírody. Od majestátních hor čnějících nad zelenými údolími a hlubokými lesy, tajemných jeskyní, řek a vodopádů až po malé křišťálově čisté potůčky si tahle nezapomenutelná rozmanitá krajina našla speciální místo v mém srdci. Díky kamarádům a spoustě skvělých lidí nechyběla na tomto kurzu zábava a dobrá atmosféra. Všechny tyto momenty vytvořily celek, na který bude radost i po letech vzpomínat. Ukázalo se totiž, že ty nejlepší cesty nevznikají jen díky krásným místům, ale především díky lidem, se kterými je lze sdílet.“
„Vyčerpávající kurz s dlouhými procházkami, krásnými výhledy, úžasnými lidmi a hlavně nezapomenutelnými zážitky.“
„Uchvátila mě příroda Rumunska, jak je čistá bez turistů, a celá oblast, ve které jsme se pohybovali, mi připomínala krajinu jak z pohádky.“
„Krev, pot a slzy bolesti, ale i štěstí. Přesně takto by se dal popsat červnový kurz horské turistiky Rumunsko 2026. Cena za zážitky nebyla malá (přece jen 53 km a 3200 výškových metrů zabolí), odměnou nám byly výhledy, jež si právem zasloužily citování českého kinematografického klenotu: „Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme.“ Stejný wow efekt měl i solný důl v Turdě, a to i přes žaludeční obtíže, které se dostavily po olizování stěn. V konečném důsledku v nás všech zanechalo Rumunsko silný dojem a už teď vím, že se sem brzy vrátím.“
„Výlet se mi moc líbil. První den byl výšlap krásný a docela náročný. Ocenil jsem méně náročný druhý den a také volno během odpoledne a večera. Nálada výletu mi přišla skvělá a udělal jsem si nové kamarády. Solný důl mě ohromil a Kluž byla krásná. Díky nabitému programu mi zájezd velmi rychle utekl a budu na něj v dobrém vzpomínat.“
„V úterý jsme po dlouhé cestě autobusem konečně dorazili na místo našeho ubytování k moc příjemným a pohostinným majitelům. Ve středu cestou nahoru nás doprovázelo několik místních toulavých psů a míjeli jsme stáda ovcí a krav pasoucích se na horských hřebenech. Počasí nám sice přálo, ale my holky jsme bohužel podcenily sílu horského sluníčka a pořádně se spálily. Čtvrtek se proto pro naši holčičí trojici nesl ve znamení zaslouženého klidu a regenerace na chatě. V pátek, náš poslední den v Rumunsku, jsme si ale chtěly napravit reputaci. Vstaly jsme brzy ráno a vyrazily obdivovat dechberoucí erozní propast Groapa Ruginoasa. Cestu zpět jsme si parádně zpestřili: nejprve jsme navštívili podzemní svět solných dolů v Turdě a na závěr si prohlédli historické centrum města Kluž s monumentální jezdeckou sochou Matyáše Korvína. Výlet jsme si všichni skvěle užili a domů si odvážíme spoustu nezapomenutelných zážitků!“
„Zelená krajina s ovcemi, krávy na silnici, pasoucí se koně, věrní divocí psi, soutěsky, ponory, závrty, jeskyně, propasti, vodopády, kopce, pohostinní lidé, lekce rumunštiny, vířivka rumunského typu, pohádkový solný důl v Turdě a kosmopolitní Kluž. To vše ve mně zanechalo hluboký dojem a zážitky na celý život.“