V pozdnějších večerních hodinách soboty dne 14. března 2026 vydal jsem se já, Jiří Tillich, spolu se svou spolužačkou Klárkou Spáčilovou na (nutno dodat, že díky drážnímu nočnímu dobrodružství, kdy jsme málem neodjeli z Břeclavi, celkem strastiplnou) cestu do Prahy, odkud jsme se již v neděli v pořádku dopravili do západní Francie, v níž máme strávit následující měsíc…
A tak byli jsme přijati svými hostitelskými rodinami. Já bydlel přímo v Cholet, kde se nachází Lycée privé Sainte Marie, jehož jsme se stali dočasnými studenty. Tak mi začal můj opravdu nezapomenutelný měsíční pobyt v líbezné francouzské zemi.
A co všechno že mi tento prožitek poskytl? Nu, je toho vskutku mnoho. Jistě to je vhled do francouzského školství (člověk je pak někdy vpravdě vděčen za to, co má). Také se mi dostalo poznání francouzštiny z mnoha různých úhlů pohledu, neb jinou řeč nalezneme v článku o odboji jeptišek proti reformaci v 16. století na stránkách časopisu o historii, jinou na skautské víkendovce a jinou v nejrůznějších školních předmětech (od výrazů z ekonomie či matematiky až po ty jazykovědné). Mohl jsem, ať již hodinami francouzštiny, nebo vlastními čtenářskými pokusy, objevovat francouzskou literaturu.
Stejně tak se mi otevíral svět vyhlášené francouzské gastronomie, který mi byl přiblížen také velikonočním přímořským pobytem s širší rodinou mých hostitelů. A tak jsem poznal také hřejivou pospolitost široké francouzské rodiny, jakož i život běžné tamní domácnosti. A právě zvláště proto, že jsem ve Francii trávil také Velikonoce, měl jsem skvělou příležitost nahlédnout do místního náboženského života. Mimo to jsem také mohl navštívit krásná místa, zámek Brézé, obehnaný údajně nejhlubším suchým příkopem v Evropě, či přímořská letoviska St. Malo (rodiště Chateaubriandovo) a Dinard (zde dlely osobnosti jako Eduard VII., Agatha Christieová, Victor Hugo či Winston Churchill, to se pak člověk, když má tu příležitost zde pobývat, cítí vskutku v dobré společnosti).
Výčet by nebyl úplný, neuvedl-li bych neuvěřitelnou a opravdu nedocenitelnou zkušenost, jakou pro mne jakožto činného skauta představovala již krátce zmíněná skautská víkendovka. Nemohu si odpustit, že jsem v mnohém bodě této zdejší akce spatřoval opravdový ideální skauting… Musím ještě popsat, jaké pocity má člověk mého ražení, když mu je dopřáno být na takové stáži ve Francii. Mne jako staromilce totiž velmi bavily nejrůznější napadající mě příměry k dobám, kdy byla dítka z lepších rodin posílána na vychování do této země, nebo k osobnostem, jež zde trávily nějaký čas (od Josefa Čapka po Adinu Mandlovou) …
A tak nemohu než říci, že jsem na tomto svém pobytu načerpal mnoho nových, obohacujících poznatků i nezapomenutelných zážitků. Hlavně však mi byla celá tato cesta úžasnou motivací a inspirací do dalšího života, což snad mělo být také jejím posláním. Nemohu tedy než doporučit všem zájemcům, kteří mají tuto příležitost, aby jí neváhali využít.
Závěrem si dovoluji poděkovat panu profesoru Janu Duškovi a zejména paní profesorce Barboře Matuškové za veškerou pomoc a za to, že pro mne tuto cestu připravili.
Tato mezinárodní akce je podpořena prostředky z programu Erasmus+.
Jiří Tillich, 7.OB