Ve dnech 5.–8. listopadu se třída 4.D vydala do své oblíbené destinace, již potřetí do Prahy, se svým třídním Jakubem Tomalou a již bývalým dějepisářem Drahomírem Hlaváčem.
Středa byla v duchu bří Čapků. Nejprve vyšehradská procházka se zastavením nejen u hrobu Karla Čapka, ale také návštěvou baziliky sv. Petra a Pavla aj. Procházku po Praze 10 s poutavým a podnětným výkladem Hasana Zahiroviče okořenilo náhodné setkání u vily bratrů Čapkových s vnučkou Josefa Čapka. Večer téma vygradovalo divadelní hrou ve vršovickém divadle MANA Ve dvě na Kodaňské o Karlu Čapkovi a Olze Scheinpflugové.
Následující den nesl témata druhého odboje, holokaustu apod. Působivé prostory Pečkova paláce – s původními celami gestapa nebo tzv. „biografem“ – jakousi vězeňskou čekárnou, kazil jen dojem z průvodce. Za návštěvu stál Josefov, bývalé židovské město, jako synagogy, hřbitov, připomínky holokaustu či antisemitismu v různých dobách. Prohlídka kostela sv. Cyrila a Metoděje s kryptou, kde nalezli smrt naši hrdinové, byla silnou tečkou denního programu. Večer šla pětice kluků na Havlovu Audienci do Klubovny v Jindřišské a ostatní do Činoherního klubu na Hedu Gablerovou v podání neskutečné Marty Dancingerové. Po představení následovalo poutavé a přátelské setkání s hercem Janem Hájkem.
Pátek přinesl témata důležitá pro náš stát a pro mnohé nezapomenutelným z denního programu se stal Černínský palác se sídlem Ministerstva zahraničí ČR. Prostorami reprezentativními, ale také takřka zákulisními, až krutě osobními provedli dva úředníci ministerstva, kteří již tak vznešené a obohacující ještě umocnili. Byt Jana Masaryka vyvolal úsměvy v jeho ložnici i mrazivou atmosféru v koupelně s ikonickým oknem. I na jeho klavír se hrálo za zpěvu slovácké písně ostatních. Po obědě barokní perlu reprezentoval chrám sv. Mikuláše na Malé straně, jeho působivý interiér i legenda kolem Balkova obrazu Svatý Xaverius. Nerudovou ulicí zpět k Pražskému hradu, jeho venkovní procházkou až po staré zámecké schody. Poslední divadelní večer uzavírá hra Vzkříšení v divadle Na zábradlí s nezapomenutelným hereckým výkonem Miloslava Königa a jeho kolegů. Následovala hodinová beseda právě s Königem a Kateřinou Císařovou, kteří s velkou upřímností a ochotou mluvili o hře samotné, ale také o hereckém povolání.
Níže reakce studentů 4.D, kteří pak ve škole odpovídali na otázku, co zanechalo největší stopu na jejich poslední společné pražské štaci.
„Vzkříšení – skvělý katarzní zážitek, dokonce mě přiměl si zakoupit knížku! Herecký výkon, forma hry…u žádné hry jsem neměla nikdy podobný pocit.“
„Heda Gabler – pro mě nejvíc z divadel, beseda byla moc fajn. Líbila se mi prohlídka židovského města a synagog, návštěva krypty – pěkná pointa za hodinami prof. Hlaváče.“
„Hodně se mi líbil chrám sv. Mikuláše a Černínský palác – ten patří mezi mé největší zážitky. Také bych vyzdvihl setkání se spoustou zajímavých osobností.Moc děkuji za skvělý zážitek.“
„Nejlepší z divadel bylo Na zábradlí, náročné, ale mělo silný dopad, nestačilo se jen dívat, muselo se to procítit, vnímat, být otevřený…“
„Nejlepší školní výlet vůbec, hlavně díky super profesorům, nejlepší byl Černínský palác…tahle Praha byla dokonalá.“
„Zůstane ve mně určitě krypta, jaké to muselo být, kolik hrdinství a odvahy v sobě drží ty stěny.“
„V paměti mi zůstane Černínský palác – moc milí průvodci. Úžasné bylo divadlo Heda Gablerová. Skvostný byl Vyšehrad se svými výhledy a hlavně hřbitovem.“
„V paměti mi zůstane představení Heda Gablerová, bylo úžasné, skoro jako by se to týkalo mě samotné…“
„Vyzdvihuji návštěvu Černínského paláce a pány průvodce. Bavila mě procházka s panem Zahirovičem, dozvěděl jsem se mnoho nového. Ani návštěva židovského města neměla chybu, uvědomil jsem si jejich bohatou a zajímavou historii.“
„Nejvíc se mi líbila hra v Činoherním klubu a následná beseda s panem Hájkem, který byl moc příjemný a sympatický. Také nutno vyzdvihnout Černínský palác včetně bytu Jana Masaryka, který ještě vylepšili naši průvodci, bylo vidět místo, které je pro ČR a její historii tak důležité.“
„Černínský palác je můj favorit, ale vyzdvihl bych i návštěvu krypty, která je jakožto místo paměti skvěle vybavená, autentická.“
„Letošní výlet do Prahy s naší třídou byl obsahově nejlepší ze všech našich výletů do Prahy. Program sice hodně náročný a nabitý, ale o to to bylo lepší. Taky se mi líbilo, že na sebe tematicky skoro všechno navazovalo. Za to chci poděkovat oběma profesorům…Už teď vím, že mi to bude chybět, takže děkuju, že máme díky CK Tomáč na co vzpomínat.“
„Asi nejvíc bych vypíchl návštěvu Černínského paláce, famózní prostor s třešničkou na dortu v podobě pánů průvodců…o Praze bych se mohl vypsat na hodiny…ještě jednou moc děkuji…“
„V Praze mi bylo strašně dobře a nejde říct pouze jednu věc. Celý program byl opravdu naplňující a z každé části jsem si něco vzal. Mám opravdu velkou radost za naše profesory a patří jim obrovský dík, protože bych se sám k takovým informacím nedostal. Čím lepší atmosféra, tím víc mám chuť vnímat a učit se. Myslím, že lepší už to popravdě být nemohlo.“
„Nejlepší částí za mě byla divadla, a to všechna, každé mělo něco do sebe, zvláště to poslední – Vzkříšení. Program byl až zahlcený, ale vyzdvihuju Černínský palác s úžasnými průvodci.“
„Divadla moc hezká – nejvíc se mně líbilo druhé, v Činoherním klubu. Nejvíc mě zaujal Černínský palác – neobyčejná prohlídka a skvělý náhled do zákulisí ministerstva. Také chrám sv. Mikuláše a vycházka po Vyšehradě…jako poslední výlet špica.“
„Vypíchnout bych chtěl příjemnou večerní procházku s panem Zahirovičem, tedy člověkem, který Čapky žije, a proto byl tento zážitek nejen naučný, ale také inspirativní a dojemný. Audience byla bomba, poslední večer se mě také dotkl, když jsem ve skvělém Vzkříšení mohl vidět krásnou lásku, obětavost, náklonnost, ale také ne tolik vznešené prvky života.“
„Chtěla bych v prvé řadě moc poděkovat profesorům za celou organizaci a ochotu a chuť s námi takovou akci podniknout. Procházka s panem Zahirovičem byla výjimečná zkušenost a spolu s divadlem nám Čapek s rodinou v představách ožil. Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo však divadlo páteční – Vzkříšení.“
„Nejvíc se mi líbilo divadlo v Činoherním klubu i setkání po něm. Z programu pak návštěva Černínského paláce s příjemnými průvodci.“
„Nejvíc Činoherní klub, herecky Marta Dancingerová a obecně všichni herci tohoto večera. Černínský palác hlavně kvůli jeho průvodcům. Jsem ráda za poslední společné večery se spolužáky, moc jsme si je užili.“
„Z divadel mě asi nejvíce zaujala hra Heda Gabler v Činoherním klubu, líbily se mi jak herecké výkony, tak celkové zpracování hry. Z denního programu bych vybrala nejspíš Černínský palác, jeho prostory, vybavení, historie, také průvodci na nás byli moc hodní a bylo vidět, že je to baví. Taky židovskáčtvrť byla velmi zajímavá jak architekturou, tak celkovou atmosférou.“
„Vzkříšení byla rozhodně nejlepší hra, jakou jsme v rámci této exkurze viděli. Možná i jedna z nejlepších her, jaké jsem kdy viděla. Téma, zpracování i herecké výkony byly skvělé. Po hře ve mně některé otázky přetrvaly a nesu si je stále v sobě. Myslím, že i tak se pozná dobré divadlo. Taky děkuju za besedu a řekla bych, že nejsem jediná, kdo to ocenil.“
„Z programu bych nejradši vyzdvihla návštěvu krypty a Černínský palác díky našim průvodcům – neříkali jen data, ale i zajímavosti a jejich osobní zkušenosti. Z divadel se mi nejvíce líbila Heda Gabler, protože mám strašně ráda Martu Dancingerovou, kterou jsem vždy chtěla vidět naživo. Příběh a jeho konec byl velice silný. Dále jsem hrozně ráda za procházku s panem Zahirovičem, jehož výklad mě neustále bavil.“
„Velmi se mi líbil Černínský palác a obzvláště dva průvodci. Také na mě zapůsobila krypta, kde jsme si mohli představit, jaké to asi bylo pro parašutisty. Z divadel mě nejvíc zaujala Heda Gablerová. Celkově byl program velmi pestrý.“