Ve čtvrtek 16. 4. 2026 jsme se večer plní očekávání sešli u autobusu. Pan řidič nám při skládání kufrů předvedl poprvé svoje tetrisové schopnosti a pak už konečně započala naše cesta.
Jeli jsme celou noc a v pátek jsme již v osm ráno celí rozlámaní a nevyspaní vystoupili ve Frankfurtu. Nejprve nás čekala prohlídka historického centra a krátký výklad o historii, který vedli nejen naši profesoři, ale i ti z nás, kteří dostali za úkol připravit si několik vět o vybrané památce. Mě osobně zde ale nejvíce zaujaly mrakodrapy. Jeden z nich jsme dokonce měli možnost navštívit a pokochat se výhledem z výšky dvě stě metrů. Po krátkém rozchodu jsme pokračovali do galerie Städel, kde jsme absolvovali prohlídku s výkladem v němčině, poté jsme mohli samostatně obdivovat nesčetná umělecká díla. Navečer jsme konečně dorazili do Mayenu a mohli si tak po náročném dnu dopřát zasloužený odpočinek.
V sobotu dopoledne jsme absolvovali prohlídku města Mayen s paní Marikou, která byla velice ochotná a milá. Myslím si, že jen málo lidí dokáže podat historii města tak poutavě a zajímavě jako to zvládla ona, dovolím si jí tedy alespoň tímto způsobem poděkovat. Odpoledne jsme zamířili do nedalekého kláštera Maria Laach s monumentální románskou bazilikou poblíž sopečného jezera Laacher See. Zde jsme si také mohli zakoupit různé místní produkty.
V neděli nás čekal výlet do Kolína nad Rýnem. První zdejší zastávkou byla prohlídka Muzea čokolády Lindt. Dozvěděli jsme se zde spoustu zajímavostí, které pak byly předmětem večerního kvízu, a mnohé z nás rovněž potěšila ochutnávka čokolády a její následný nákup po tunách. Procházku historického centra s výkladem jsme zakončili komentovanou prohlídkou kolínského dómu s německou průvodkyní. Poté už následoval návrat do Mayenu.
V pondělí ráno jsme nejprve šli do školy, mayenské Megina – Gymnasium už české studenty dobře zná. Po krátkém přivítání a hudebním vystoupení jsme odjeli do nedalekého velmi malebného městečka Monreal, které je plné typických německých hrázděných domů. Následoval krátký výšlap k oběma zdejším krásným zříceninám středověkých hradů. Po návratu do Mayenu pro nás měla paní profesorka Kohoutová připravenou soutěž s německým názvem Schnitzeljagd, ale jednalo se o netradiční outdoorovou „únikovku“, jejímž hlavním účelem bylo lépe se zorientovat ve městě, dozvědět se další historické zajímavosti či najít určitá místa.
V úterý jsme zamířili do Bonnu, bývalého hlavního města západního Německa. Zde jsme navštívili nově zrekonstruované muzeum moderní německé historie Haus der Geschichte, které se ve své trvalé expozici Jsi částí dějin zabývá obdobím od konce druhé světové války po současnost. Historické centrum města bylo také velmi pěkné, neboť se na něm jako na jednom z mála měst nepodepsalo bombardování během druhé světové války. Téměř davově jsme zamířili také do obchodu Haribo, který jsme úspěšně téměř vykoupili, a se vším tím nákladem se opět vrátili do autobusu.
Středa započala nenáročnou fyzickou aktivitou. Nejprve jsme vystoupali několik kilometrů až k hradu Reichsburg Cochem, tyčícímu se nad řekou Moselou. Zde se nás ujal velmi sympatický pan průvodce, který nám nejen povyprávěl o mnohé hradě, ale dokonce nám i zazpíval píseň vážící se k řece Mosele a zdejšímu dobrému vínu, které se pěstuje na břidlicovém podloží. Po sestupu do městečka Cochem, které jsme si mohli prohlédnout individuálně, následoval návrat do Mayenu. Odpoledne jsme strávili ve škole. Během projektového odpoledne jsme společně s německými studenty nejprve diskutovali o některých aktuálních tématech, např. zda Mají být sociální sítě povoleny až od 16 let? Argumenty, zda mají být ve školách známky zrušeny, byly na české i německé straně zcela jednoznačné 😊. Zajímavou se ukázala i diskuse k možnostem ekologického cestování.
Ani poslední den pobytu jsme rozhodně nezaháleli. Zúčastnili jsme se dvou hodin výuky na místním gymnáziu a měli jsme možnost vidět, jakým způsobem se žáci na jiné škole v jiné zemi vzdělávají. Poté jsme přímo v Mayenu navštívili Muzeum těžby břidlice, která je neodlučitelně spjatá s historií města již celá staletí. Na mayenském hradě Genovevaburg jsme se setkali s panem starostou, který nám sdělil, že je velmi rád, že existuje tak skvělá spolupráce mezi Uherským Hradištěm a Mayenem. Nastala poslední možnost nakoupit něco na památku a pro rodinu. Náš pobyt v Mayenu byl ukončen rozlučkovou party na gymnáziu, kde pro nás místní připravili i občerstvení a hudbu. Pak už jen dojemné loučení a opětovný zápas mezi úložným prostorem autobusu a naším panem řidičem, který zajišťoval veškerou dopravu po celou dobu pobytu. Díky jemu i zpáteční cesta proběhla bez problémů a v pátek ráno jsme již úspěšně dorazili do Uherské Hradiště.
Nakonec bych chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, aby celý pobyt proběhl tak, abychom si ho maximálně užili. Můžu totiž s radostí konstatovat, že se jim to povedlo!
Tato akce byla podpořena z programu Erasmus+.
Ondřej Procházka, 2.A