Ve dnech 16. až 19. září 2026 se uskutečnila exkurze třídy 4.D do Prahy. Program kulturní exkurze byl zaměřen na seznámení s historickými památkami a vybranými divadly.
Historická část exkurze zahrnovala návštěvu Židovského muzea v Josefově, Pražského hradu a Národního památníku hrdinů heydrichiády v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Závěr pobytu pak doplnila prohlídka historických a přírodovědných expozic v budově Národního muzea na Václavském náměstí.
Součástí programu byla také pěší trasa přes významné pražské lokality. Vedla od Pražského hradu přes Nový Svět a Loretu, Nerudovou ulicí na Malou Stranu k chrámu Panny Marie Vítězné a následně přes Kampu a Karlův most až na Staroměstské náměstí. Studenti se zúčastnili také Neviditelné výstavy na Novoměstské radnici, která probíhá v naprosté tmě za doprovodu nevidomých průvodců. Další odpolední program byl volitelný – část třídy navštívila Armádní muzeum Žižkov na Vítkově, druhá skupina zamířila do holešovického Centra současného umění DOX.
Večery byly vyhrazeny návštěvám divadelních představení. Na programu byla jevištní adaptace Vančurova Rozmarného léta v Divadle v Celetné v podání spolku Kašpar a komedie Bez roucha v Divadle v Dlouhé. Zájemci měli také možnost navštívit inscenaci Mýcení v Divadle Na zábradlí.
Reakce účastníků:
Praha pro mě bude výlet, na který si moc ráda vzpomenu. Hodně jsme toho totiž zažili i viděli. Nejvíc mi v srdci utkvěla návštěva Divadla v Dlouhé s hrou Bez roucha. Nikdy jsem se tak u divadla nenasmála a hned bych šla znovu.
Exkurze do Prahy byla moc příjemná a užila jsem si ji. Za nejlepší části považuju návštěvu Neviditelné výstavy a katedrály sv. Víta.
Pobyt v Praze jsem si velice užil. Během tohoto pobytu mě nejvíce zasáhla atmosféra v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Skvělým zpestřením celého programu byla divadelní představení.
Nejvíce se mi líbila Neviditelná výstava, protože to byl úplně jiný zážitek než klasická prohlídka muzea. Bylo zajímavé vyzkoušet si, jaké je orientovat se pouze pomocí ostatních smyslů.
Program byl celkově moc fajn, užila jsem si všechny čtyři dny. Obě divadla byla naprosto úžasná, hlavně hra Bez roucha. Dále se mi velmi líbila návštěva Národního památníku hrdinů Heydrichiády, Neviditelná výstava a Národní muzeum.
Pobyt v Praze byl velmi příjemný a obohacující. Poznali jsme spoustu nových a zajímavých míst.
Nejvíc se mi líbila výstava pro slepé, udělala na mě největší dojem. Taky se mi líbila ta krásná zahrada u Pražského hradu. Moc se mi to celkově líbilo, až na ty synagogy.
Exkurze v Praze byla skvělá. Největší dojem na mě udělala Neviditelná výstava, kam bych se ráda znovu vrátila, a naprosto famózní představení Bez roucha v divadle V Dlouhé.
Exkurzi do Prahy jsem si s mojí třídou velmi užila. Praha je nádherné město, které podle mě nikdy neomrzí, protože při každé návštěvě člověk objeví něco nového. Nejvíce se mi líbila Neviditelná výstava, kde nás provázel nevidomý pán a také návštěva krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde se po atentátu na Reinharda Heydricha ukrývali českoslovenští parašutisté.
Exkurze v Praze byla báječná. Nejvíce se mi líbila Neviditelná výstava a Armádní muzeum. Atmosféra byla taky moc super.
Nejvíc na mě zapůsobila zkouška toho, jak se orientují nevidomí. Představení Bez roucha bylo taktéž velice zajímavé.
V Praze jsem si nejvíc užila skvělá divadelní představení, hlavně „Bez roucha“ v divadle v Dlouhé. Užila jsem si také objevování starých památek. Nejvíce se mi líbil Chrám sv. Víta.
Při naší návštěvě Prahy mě velice bavila divadelní představení a způsob, jak byly jednotlivé hry uchopeny. Dále se mně líbil Chrám sv. Víta, kde jsem se dozvěděla zase něco víc a ocenila jsem i neviditelnou výstavu, která nám zase ukázala něco nového.
Výlet v Praze se mi líbil a moooc jsem si ho užila. Z programu podle mě byla nejlepší divadelní hra Bez roucha, hodně jsem se nasmála.
I když obvykle na divadla moc nejsem, Prahu jsem si nesmírně užil, a to jak díky představení Rozmarné léto, tak skvělé Neviditelné výstavě.
Kulturní exkurze v Praze ve mně zanechala mnoho zážitků, na které určitě budu rád vzpomínat. Největší dojmy mám ze spousty věcí, zažil jsem si na vlastní kůži slepotu, navázání kontaktu s náhodnými osobami, které byly a také nebyly odsud, nebo třeba jaké to je, když vám přijede do města kouzelník Arnoštek, nebo režírujete chaotický divadelní spolek, či když musíte poslouchat herce „národního divadla“ jestli je těžší zahrát postavu Edgara, nebo Ekdala mezitím co se zbytek účastníků večeře pravého balatonského candáta naprosto zlila šampaňským. Po celou dobu exkurze jsem si nemohl být jistý, co se za minutu bude dít, a to bylo to nejlepší.
