Výlet za kulturním i jiným poznáním, kterého se nám mělo v Praze dostat, a také dostalo, jsme jako třída plná bohémů velice vítali. I přes naše obvyklé ranní problémy s rychlostí plynutí času jsme se na místo odjezdu dostavili ve valné většině, a tak jsme se ve středu 18. září v 7:14 ráno rozjeli za dobrodružstvím, o které se protentokrát nepostaraly České dráhy, nýbrž pánové profesoři Igor Dostal, Jan Dušek a pan profesor Jaroslav Křápek, který se bohužel nemohl zúčastnit.
Po příjezdu, následném ubytování a krátké regeneraci v blízkých restauracích nás čekal pestrý program. Postupně jsme prošli okružní trasu vedoucí přes Malou stranu, Pražský hrad, Královskou cestu až k místu našeho rozchodu. Velká část prohlídky byla komentovaná, a to především panem profesorem Duškem, přičemž jeho vědomosti a způsob podání byl ve většině případů poutavější než místa samotná. Po rozchodu a doplnění nealkoholických tekutin jsme zahájili prohlídku podvečerní a večerní Prahy zakončenou opětovným osvěžením.
Druhý den jsme po snídani vyrazili na Vyšehrad, ze kterého jsme pak pokračovali do Starého města. Vrchol dne nás však čekal až večer, a to v podobě přestavení Ošklivec v Činoherním klubu. Hra byla samozřejmě velmi povedená, a to po všech stránkách, avšak publikum bylo snad ještě povedenější. Následovala beseda s herci, která byla z důvodu únavy herců sice kratší, o to však výživnější a můžeme říct, že splnila naše očekávání nad míru. Po rozloučení a našem následném odchodu jsme plni dojmů a vzrušení vyrazili do centra města odkrývat tajemství života i mimo jeviště, každý podle svého gusta.
Třetí den nebyl o nic méně náročný než ty předcházející. Mezi navštívená místa patřila kupříkladu Židovská čtvrt nebo Národní památník hrdinů Heydrichiády. Po obědě a krátkém rozchodu nás čekala druhá část programu, a to Neviditelná výstava. Mnoho účastníků zprvu nepřistupovala k tomuto bodu naší výpravy zrovna přívětivě. Myslím však, že po samotné návštěvě málokdo litoval, že se ji zúčastnil a minimálně můj obdiv si zaručeně zaslouží. Ve večerním programu nás již čekalo Divadlo v Řeznické a hra Odvolání, přičemž beseda po této hře byla přinejmenším tak kvalitní a konstruktivní jako ta z minulého večera.
Poslední den nebylo času nazbyt, proto jsme po sbalení a uložení věcí vyrazili rovnou do Národního muzea, kde jsme i přes velmi omezenou dobu setrvání načerpali spoustu velmi zajímavých poznatků a informací. Naše kroky poté směřovali z Národního muzea už pouze do labyrintu hlavního nádraží.
Tímto bychom rádi poděkovali všem, kteří se na organizaci exkurze a jiných důležitých věcech s ní spojenou podíleli.
Jiří Lorenc, 4.B