Opět jako minulý rok jsme se ve středu sešli na vlakovém nádraží v UH. Cíl naší návštěvy Prahy byl letos ale zcela jiný. Chystali jsme se navštívit populární pražské památky a po večerech jsme se vydávali lovit dramatické a muzikálové skvosty tamních divadel.
Po krátké pauze na odložení zavazadel jsme začali rovnou zostra návštěvou Obecního domu, kde jsme se nechali pohltit secesním duchem celé budovy. Kromě dekorovaného vybavení místností jsme se nechali unést také honosnou Smetanovou síní, kde si někteří dokonce vynahradili taneční lekce, které se zde pořádají. Večer jsme naše pochodování po Praze završili výjezdem na Petřín, odkud jsme měli krásné výhledy na noční Prahu a nasvícené budovy.
Čtvrteční ráno jsme začali bohatou snídaní, kde jsme si udělali zásoby na nabitý program. Prohlídka katedrály sv. Víta a následný seběh Zlatou uličkou až k Tančícímu domu byly vskutku znavující, stejnou měrou byly ale také zajímavé. Naším prvním večerním úlovkem byla hra Ošklivec v hlavní roli s Vojtou Kotkem (docela ironie, nemyslíte?). Za vtipnými scénami se skrýval podtext, o kterém jsme potom všichni debatovali ještě celý večer.
Následující den jsme se přesvědčili, že Šemík nemohl být nic jiného než pegas, jinak by takovou vzdálenost z Vyšehradu až do Vltavy nepřeskočil. Naše úvahy byly ale bohužel hned na to vyvráceny v Národním muzeu na výstavě evoluce živočichů (kde jsme zjistili, že pegasi neexistují a Šemík musel být fakt borec). Jako ještě větší borci se však večer představili účinkující v divadle Karlín v muzikálu Beetlejuice, kteří dechberoucí zpěv zvládli doprovázet tancem, a dokonce jevištními triky.
Když jsme naprosto přehlceni informacemi a dojmy z předchozích tří dnů nasedli do vlaku, jediným způsobem, jak to všechno zpracovat, bylo dát si pořádného šlofíka.
Moc děkujeme panu profesorovi Kolářovi a paní profesorce Králíkové za pestrý a nezapomenutelný program.
Alexandra Hendrychová, 4.A
