Psala se středa 16. září, kdy jsme se my, třída 4.C, vydali na třídenní exkurzi do Prahy, kterou vždy absolvuje každá třída maturitního ročníku na začátku školního roku. Za doprovodu profesorů Martina Maňase a Petra Machaly jsme ve středu ráno nasedli do Slováckého expressu, který nás kolem jedenácté hodiny vysadil na zastávce Praha Libeň. I přes šok některých zúčastněných, který pramenil z neočekávaně brzkého příjezdu vlaku se nám všem úspěšně podařilo vystoupit a mohli jsme vyrazit přímo na ubytovaní, kde jsme si odložili zavazadla.
Následoval rychlý oběd v centru Prahy, který nás posilnil na náš první bod programu, kterým byl Vyšehrad. Místo, které sloužilo jako pevnost i sídlo panovníků nám poskytlo krásnou procházku doplněnou o hodnotné historické vsuvky od pana profesora Machaly, který se chopil po celou dobu exkurze role průvodce po pražských pamětihodnostech. A byla to funkce, kterou zvládnul bravurně. Prohlídku Vyšehradu, během které jsme viděli například nejstarší pražskou rotundu sv. Martina, nebo místa odkud měl údajně Horymír podniknout svůj slavný skok na svém oři Šemíkovi přes Vltavu, zakončila návštěva hřbitova na Vyšehradě, kde jsou pohřbeny známé osobnosti jako Karel Hynek Mácha, Bedřich Smetana, Karel Čapek a mnoho dalších.
Následně jsme se vrátili na hotel, kde jsme měli nějaký ten čas na oddych a přípravu na večerní program, kterým nebylo nic jiného než návštěva divadla. To totiž k exkurzím v Praze ve čtvrtém ročníku prostě neodmyslitelně patří. Náš výběr padl na Divadlo Pod Palmovkou, konkrétně na inscenaci Havěť režírovanou Tomášem Dianiškou. Šlo o komedii, při které se člověk mohl zasmát nad častými narážkami na společenské dění v současném světě nebo nad odkazy na různé známé hlášky, ale zároveň byl ve hře i trochu hlubší podtext o tématice klimatické změny a její bagatelizace ve společnosti. Spíše ale převládal ve hře jednodušší humor, což se dle reakcí publika, které se místy nemohlo přestat smát, nezdálo být problémem.
Druhý den se nesl ve znamení hlavně prohlídky historického centra Prahy spolu s jedním nezapomenutelným zážitkem ve formě Neviditelné výstavy. Po návštěvě těch nejproslulejších pražských míst jako Staroměstské náměstí, Karlův most, Kampa či Národní památník hrdinů heydrichiády jsme měli příležitost na hodinu zažít, jak vypadá běžný den člověka postiženého slepotou. Po malých skupinkách nás na Neviditelné výstavě zavřeli do prostoru s úplnou tmou a až tehdy nám všem došlo, jak doopravdy náročná je orientace v prostoru bez zrakového smyslu. V každé části výstavy jsme zkoušeli poznávat, v jakém zhruba prostředí se nacházíme, poznávali jsme různé předměty podle hmatu, a dokonce jsme byli obslouženi na baru, kde jsme si za kovové mince mohli koupit například kávu, kterou nám pan průvodce zvládl připravit také v úplné tmě. A už po té hodině strávené v kompletním zahalení tmy našim očím trvalo nějakou dobu, aby si opět zvykly na denní světlo poté, co jsme z výstavy vystoupili ven. Náš druhý pražský večer jsme potom strávili návštěvou večerního města.
Po třetí, a tedy poslední vydatné snídani na ubytování jsme vyrazili na náš poslední bod programu, čímž byla prohlídka židovského města v Praze. Prošli jsme si tři pražské synagogy, které byly pod záštitou Židovského muzea v Praze a tou nejkrásnější a největší z nich byla Španělská synagoga se svou bohatou výzdobou a působivým interiérem. Také jsme v rámci prohlídky narazili i na židovském hřbitově na hrob známého Rabího Léva, který měl dle legendy postavit pražského Golema.
No a pak už jen zbývalo pobrat všechna zavazadla, naložit je opět do Slováckého expressu a plni zážitků z uplynulých dnů v páteční odpoledne naposledy z okna rozjíždějícího se vlaku Praze zamávat se slovy: „Sbohem a šáteček.“
