Na konci září jsme se vydali na naši druhou část výměnného pobytu, a to na ostrov Pico.
Po noční prohlídce Lisabonu a seznámením se s místními obyvateli a „hotely“ jsme byli rádi, že nás čeká za chvíli druhý let na Azorské ostrovy, kde nás s otevřenou náručí a se slovy „Welcome home babies“ přivítaly usměvavé portugalské učitelky.
Náplní celého pestrého týdne bylo pozorování velryb s ptákem (prý ne) albatrosem Bobem, vyrábění tradičních náušnic z rybích šupin, návštěva vinic (bohužel bez ochutnávky) a muzea o velrybářství, pro jistotu třikrát. Vyzkoušeli jsme také hromadu dopravních prostředku. Mimo všední letadlo, metro a minibus jsme se projeli památním Fordem Transitem, třikrát jsme malém byli vysypáni na fofrčlunech a nakonec jsme absolvovali půl hodinovou cestu trajektem na vedlejší ostrov Faial, kde jsme se poprvé oficiálně smočili v oceánu (i neoficiálně).
Celý náš výlet ukončil hurikán, který nakonec prošel o tisíc kilometrů dál, ale i tak zrušil naše rozlučkové plány.
Loučení se neobešlo bez slz. Domů jsme dorazili nachcípaní, s velkým spánkovým deficitem, ale i přes to se spoustou suvenýrů, nezapomenutelných zážitků, seznámeni s novou kulturou a s prohloubením našich již vzniklých přátelství.
Tato mezinárodní akce je podpořena prostředky z programu Erasmus+.
fun facts o Azorech:
- někdo stříhá psům ocasy a uši, aby byli hezčí
- neZAPÍNAJÍ PÁSY
- nevyzouvají si boty
- Chipsy jako příloha
- sladká rýže s masem
- sýr a med
- mají roztažené žaludky
- vítací pusy a vřelost
- všichni se tam znají
- žádné obchody
- nechodí pěšky
- žádné chodníky
- nelze nevidět oceán
- Pico jako ukazatel počasí
- mají dobrou angličtinu
- jsou ukecaní
- maracuja všude a ve všem
- všechno pálené
- Pořád vidíte duhu