První zářijový týden byl pro většinu z nás těžkým probuzením do reality života studenta. Brzké vstávání, denní dřina, noční bdění a mnoho dalšího, na co bych raději ani nevzpomínal. Však velmi vítaným zpestřením návratu do školních lavic byl pro nás produkt spolupráce našich kantorek ruského jazyka paní profesorek Jany Malinové a Petry Bujáčkové se školou na rozhraní dvou kontinentů, ležící ve stínu majestátního pohoří Ural, v ruské Ufě. Přijelo k nám 8 odvážných ruských přátel, kteří si na vlastní kůži chtěli vyzkoušet žití v rázovitém regionu Moravského Slovácka. Samozřejmě, že střet jejich ideje s realitou života na Slovácku byl těžký, ale to už byla práce nás, studentů 2.D a 5.OA, abychom jim život zde co nejvíce zpříjemnili. Byli jsme si vědomi, že by mohli být nemile překvapeni z našeho teplého počasí, kdy bývalo přes den i takřka 30 °C, proto jsme už s předstihem objednali chladnější a sychravé počasí, aby se u nás cítili jako doma. Naše první setkání bylo velmi zajímavým a neopakovatelným, kdy jsem se v pátek 6. 9. v 21 hod. potkali před budovou školy. My jsme byli unavení po celém dni ve škole a naši ruští přátelé už stěží v sobě hledali zbytky energie po brzkém ranním letu a celém dni stráveném v nádherném historicko-moderním městě v srdci Rakouska, ve Vídni. O to hezčí a ryzejší bylo naše vzájemné přijetí, které bylo velmi upřímné, neboť na přetvářky nikdo z nás neměl síly. Následující víkend byl pak čistě v naší režii, kdy jsme jim chtěli přiblížit krásy kraje tak blízkého našim srdcím a tradice, které žijí v každém z nás. S velkými očekáváními nad jejich reakcí jsme je pozvali na Slavnosti vína a otevřených památek v Uh. Hradišti, kde mohli zhlédnout stovky krojů z naší oblasti a poslechnout si tradiční písně v pojetí cimbálových muzik z různých regionů.
Víkend jsme všichni ve zdraví překonali a v pondělí jsem se už sešli ve škole, kde naše přátele vroucně přivítal pan ředitel. Během dopoledne byl čas na prohlídku školy a návštěvu naší výuky matematiky a angličtiny. Na každý den jsme měli stanovený bohatý a velmi poutavý program, ve kterém nechyběla návštěva Slováckého muzea, archeoskanzenu Modrá, velehradské baziliky, slavkovského památníku, kroměřížského zámku, skláren v Květné a mnoho dalšího. Osobně mohu říci, že nejtěžší dny nastaly až na samém chvostu výměnného pobytu. Poslední víkend jsme strávili někteří ve shonu, někteří v cestovní horečce před blížícím se odletem, někteří silově vyčerpaní, ale většina se snažila přemoci únavu a provést naše přátele po krásných místech našeho regionu či jim splnit jejich přání. A zlatou tečkou za celým pobytem se stal jejich velmi dojemný odjezd, kdy jsme se v 5:15 definitivně rozloučili na nádraží ve Starém Městě, kde, i v tak časnou hodinu, málo kdo udržel slzy.
Velmi bych chtěl jménem nás všech, kteří měli možnost zúčastnit se těchto neopakovatelných 11 dní, srdečně poděkovat paním profesorkám Janě Malinové a Petře Bujáčkové i doprovodu ruských kantorek za tuto nedocenitelnou příležitost a životní zkušenost.
Adam Blaha 2.D