Ve středu 22. 9. se vydala naše třída směr Praha. Slavné osobnosti jsme vychytali už ve vlaku v podobě Maru Rosecké z Like Housu, ale všichni jsme zachovali důstojnost studentů gymnázia a nehrnuli se, na rozdíl od spolucestujících dětí, pro společné foto. V Praze jsme se hned odebrali na hotel se slibným názvem Pivovar, přičemž jedna členka výpravy samou rychlostí poztrácela kolečka od kufru.
Pak už jsme se vydali do města, do zahrad Valdštejnského paláce, na Malou Stranu a Kampu, ke zdi Johna Lennona a na Josefov. Všechna tato místa nám výkladem obohatil pan profesor Dušek. První den jsme zakončili prohlídkou večerní Prahy a užili si jedinečnou atmosféru ruchu velkoměsta.
Druhý den našeho výletu jsme si prošli Pražský hrad, Vladislavský sál a Chrám sv. Víta. Průvodce to vzal trochu kvapem, ale hned poté pověst pražských průvodců zase pozdvihl pan průvodce v Národním divadle, který nás vzal doslova od sklepa až po střechu s výkladem, který stál opravdu za to.
Nadšeni touto divadelní atmosférou jsme to vzali (s lehkou přestávkou na hotelu) do dalšího divadla, tentokrát Švandova, na představení Obraz Doriana Graye. Reakce byly smíšené, proto bych do kritiky raději nezabíhala.
V pátek, tedy poslední den, jsme se šinuli na Vyšehrad. Stejně namožení, jako po vyšlapání tří pater na nové budově GUHu, jsme pohlédli na Prahu z výšky a navštívili Slavín (teď už jsme tam byli všichni, paní profesorko Poláková). Poté jsme ještě stihli „nevidět“ Neviditelnou výstavu a zavítat na Václavské náměstí, protože jak říkal pan profesor Dušek: „Kdo nebyl na Václaváku, jako by v Praze ani nebyl!“.
A my jsme v Praze rozhodně být chtěli, o to více s paní profesorkou Mahrovou a panem profesorem Duškem, kterým moc děkujeme za atmosféru, která na výletě po celou dobu panovala. V Praze nám s Vámi bylo blaze.
Vendula Grygová, 4.D