I letos se třída 2.A hrdě na vodák vypravila
a o mnoho zážitků svoje životy obohatila.
Proto jsme si malé shrnutí připravili,
abychom se o to s Vámi podělili.
Již cestou autobusem radostná nálada panovala,
skupina kytar nám vesele zabrnkala.
Hlasivky jsme si procvičili
a nové písničky přitom naučili.
Po chvíli jsme do campu Pltník dorazili,
s našimi instruktory se seznámili.
Teď zbývalo jen posádky sestavit
a pádla pevně uchytit.
Do kanoí jsme se tedy nalodili,
a na souboj s řekou se vypravili.
Že voda v Dunajci ledová byla,
se celá výprava na vlastní kůži přesvědčila.
Jak se neutopit jsme se poučili,
I když NE se vším jsme souhlasili.
U táboráku jsme si nejasnosti prodiskutovali
a se strýci Sedou a Horácem nakonec zanotovali.
Naši třídu jsme tím pomalu tmelili,
vzpomínky ledovou vodu postupně vypustili.
Druhý den jsme již skutečný úsek splavili,
teorii z prvního dne pořádně využili.
Řada posádek si i obrat lodě prubla,
báli jsme se, aby u toho neumrzla.
Ztrhaní z táhání lodí po silnici jsme taky byli
jako útěchu nádherný slovenský obchod navštívili.
Většina na pořádný obchoďák natěšená byla,
Koliba u Piera však všechny překvapila.
Slovy se nedá tahle chaloupka vůbec popsat,
nezbývá než vás na její návštěvu pozvat.
Den třetí jsme se na vrchol vydali,
Tři Koruny jsme pokořit hodlali.
Nejdřív jsme však ještě jednou Dunajec sjeli,
abychom jistotu s lodí na řece měli.
Tentokrát nám počasí konečně přálo
a překrásné skály v okolí ukázalo.
Odpoledne výprava s výšlapem začala,
nejen slušná slova přitom padala.
I přes pár stížnosti jsme to nevzdali
a vrchol Tři Koruny jsme zdolali.
Po sestupu jsme rychle stany sbalili,
a do druhé destinace zamířili.
Namířeno do kempu Podlesok bylo
a velké finále vodáku se přiblížilo.
Den čtvrtý nás nejtěžší část čekala,
kterou řeka Hornád představovala.
Již večery před nás instruktoři varovali,
ale to, co přišlo, jsme opravdu nečekali.
Zatáčkami okruh F1 řeka připomínala,
div se v nich žádná loď vážněji nevymáchala.
Mezi větvemi vrb se lodě v ponorky proměnily,
Někteří až samotné dno prošmejdili.
Řeka rozdíly však nedělala
i ostřílené vodáky nachytala.
Posádka mohla být sebevíc připravena
žádná však o koupel nebyla ochuzena.
Pak nás cestou mezi skalami provedla,
nádhernou přírodou přitom okouzlila.
Po zdárném finále nám odměnu připravili
instruktoři, kteří guláš uvařili.
Všichni jsme si pochutnali
a svoje zážitky si předávali.
Poslední den jsme se ještě vypravili
na výšlap, který instruktoři slibovali.
Suchá Belá sice suše zní,
do vody Vás však ponoří.
Všechny nástrahy jsme však pokořili
a tím náš úspěšný vodák zakončili.
Na závěr už bez veršů bychom chtěli poděkovat jak za pedagogický dozor panu profesorovi Johaníkovi, paní profesorce Genrtové, tak i strýcům Sedovi a Horácovi, kteří nám vytvořili zážitky na, které budeme dlouho vzpomínat.