Náš školní výlet započal ve středu po škole 5. 6. 2019 na vlakovém nádraží v Uh. Hradišti. Všichni jsme se cítili svěží, nejen díky krásnému tropickému počasí, při němž jsme byli všichni mokří jak myši, ale také kvůli těžkým krosnám na zádech. Cesta vlakem byla zdlouhavá, ale zábavy nechybělo. Někdo zpíval, někdo zase hrál karty či jiné hry anebo jsme si jen tak povídali.
Na „hlaváku“ jsme se poprvé nadechli pražského vzduchu, který nás omámil natolik, že jsme nemohli najít náš navazující vlak. Naštěstí jsme k večeru zdárně dorazili do kempu a zabydleli jsme se v chatičkách. Večer měl každý zábavu dle libosti, ale do 11 hodin jsme všichni (skoro všichni) leželi poslušně v postelích.
Ráno nás probudily sluneční paprsky a většina z nás se vypravila do nedalekého obchůdku dříve, než se do něj nahrnuli tamější důchodci.
V dopoledních hodinách jsme vyrazili na Karlštejn. Pro některé jedince byl tento dlouhý výlet (pro upřesnění 3 km) jako pochod smrti. U hradu jsme si dali výborné a předražené jídlo. Prohlídka Karlštejna nás, teenagery 21.století, velmi nadchla. Asi si každý umí představit, jak moc. Poté nás čekala už trošku delší štreka k lomům Velká a Malá Amerika, Mexiko a Kanada. Každý lom všichni spolužáci pečlivě zdokumentovali fotkami s užaslými výrazy v obličeji.
Po dlouhém dni jsme se konečně dostali na autobusovou zastávku v Mořině. Naneštěstí se kousek nad námi objevila černá mračna. V tu chvíli začal závod s časem. IDOS ukazoval zpoždění autobusu zhruba 6 minut. Ale jako naschvál se bouřka blížila čím dál tím rychleji. Ve stejný okamžik, kdy jsme se nasáčkovali do autobusu, se spustil obrovský déšť. Pan řidič neviděl ani na 3 metry a zanedlouho se pár metrů před námi polámaly stromy, které nám zatarasily průjezd. Nastala panika. Náš zdatný spolužák Kuba se dobrovolně přihlásil, že s panem řidičem větve odklidí. Jeho odvaha neměla obdoby. Vše se povedlo, cesta byla opět volná (i když zcela pod vodou) a my jsme jeli vstříc té hrozné bouřce. Po pár metrech ale ležely už daleko větší stromy. Na ty už byl i Kuba malým pánem. Paní profesorka zavolala hasiče, kteří už tak měli kvůli bouři dost napilno, aby nám přijeli na pomoc. Abych tuhle napínavou část zkrátila – nakonec jsme se už za jemného poprchání dostali autobusem k vlakovému nádraží a odtud šťastně zpět do kempu.
Večer už nepršelo. Oblékli jsme si tedy kraťasy a trička a šli jsme hrát fotbal do rozmáčené trávy. Všichni byli od trávy a mokří. Následovala sprcha a pomalé ukládání k spánku.
Další ráno bylo podobné jako to předchozí, jen s rozdílem, že jsme museli vyklidit chatky a sbalit si věci. Dopoledne jsme vyrazili vlakem do Prahy, kde nás čekala návštěva Poslanecké sněmovny. Viděli jsme spoustu politiků při jednání a bylo to pro nás všechny moc zajímavé. Měli jsme dobrý pocit z toho, že se ve vyučování umíme chovat líp než mnozí naši poslanci při zasedání PS. V poledních hodinách jsme se vypravili do Národního muzea. Jak jinak cestovat po Praze než metrem! Pro některé opět velký zážitek. Až si někteří z nás užili nebo odtrpěli tu hodinku v muzeu, byl rozchod.
O půl páté jsme už všichni čekali na hlavním nádraží a vyrazili domů. Po cestě byli všichni znavení. Ale přitom nás hřálo u srdíčka, jak úžasný výlet nám paní profesorka Čoupková vymyslela. Bylo to to nejhezčí, co pro nás mohla na rozloučenou připravit. Je škoda, že ty čtyři roky uběhly tak rychle. Za milý doprovod děkujeme i paní profesorce Bříštělové.
Na tento výlet budeme ještě dlouho vzpomínat.
Marie Jandoušová, 4.OB
foto: Eva Čoupková
video: Marta Bříštělová