Největší město Evropské unie, silně poznamenané druhou světovou i studenou válkou, které má ve svém znaku medvěda a může se chlubit obrovským množstvím zeleně, muzeí a všeobecně pozoruhodných míst. Ano, není řeč o žádné jiné metropoli, než je Berlín.
V celkovém počtu třiceti účastníků jsme 25. 6. již v 5:33 mávali na rozloučenou rodičům ve Starém Městě a po asi sedmi přestupech a téměř třinácti hodinách cestování jsme úspěšně dorazili na místo ubytování.
Od té chvíle už nás nic nemohlo zastavit (tedy, kromě nějaké té poruchy na trati, zavřených obchodů, mizení věcí, které dříve byly, a objevování se věcí, které dříve nebyly, třiceti šesti stupňů Celsia, nedostatku kol k vypůjčení a podobných drobností). Viděli jsme Berlínskou televizní věž (nejvyšší volně stojící stavba EU), prošli jsme podél pozůstatků Berlínské zdi, Braniborskou i Ištařinou bránou (v Pergamonmuseu, jednom z pěti muzeí nacházejících se na Muzejním ostrově, který je od roku 1999 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO), zastavili se na Alexanderplatz a Potsdamer Platz, na kolech projeli Tiergarten, rozhlédli se z kopule budovy Spolkového sněmu a střechy Humboldt Fora, navštívili tzv. Palác slz a památníky obětí holokaustu i pálení knih a i ti z nás němčinou doposud nepolíbení pochytili alespoň nějaké to „danke schön“.
Jestli jste tohle všechno chtěli zažít, měli jste se vypravit s námi a nechat se vést za každých okolností vyrovnanou paní profesorkou Kohoutovou a Kučerovou, jimž patří náš velký dík za to, že se jim nás po celém školním roce podařilo za těch pět dní exkurze unavit ještě o něco více.
Nella Andrýsková, Adéla Čejková