Od dubna do začátku května u nás doma pobývala Marie-Lou, studentka z Francie. Ze začátku jsem z toho měla celkem strach, protože měsíc je poměrně dost dlouhá doba a nevěděla jsem, co od toho očekávat. Popravdě to nakonec velmi rychle uteklo, a než jsem si to vůbec uvědomila, už jsem ji viděla odcházet k letadlu.
Nejvíc ze všeho jsem se děsila jazykové bariéry, protože já bych si s ní ve francouzštině nějak extra nepopovídala a nevěděla jsem, jak to má s angličtinou. Hodně se totiž říká, že angličtina není silná stránka Francouzů. Podle Marie už to tak úplně není, hlavně mezi mladší generací.
Marie během svého pobytu chodila normálně se mnou do školy. Rozvrh byl navržen speciálně pro ni, aby mohla chodit na co nejvíce hodin angličtiny s nejrůznějšími třídami a učiteli, plus španělština, výtvarka a tělocvik. Říkala, že jí naše škola přijde o dost „volnější“ než ta její. Například v oblékání. U nich na lycée v Cholet se nesmí nosit tílka nebo něco, co odhaluje ramena, a kalhoty musí být určité délky, to platí i pro tělocvik. Proto ji prý hrozně překvapilo vidět lidi cvičit v kraťasech.
Co se týče obědů, byla lehce pohoršena kvůli tomu, že občas máme sladké jídlo. To se prý ve Francii nedělá. Naopak snídaně je u nich sladká, oběd slaný a večeře dlouhá, jejími slovy. Pak se divila polévkám, protože u ní na škole jsou polévky jen v zimě. Taky mají před obědem předkrm, po obědě výběr ze dvou dezertů a obědová pauza trvá 2 hodiny.
Nakonec jsem si její pobyt tady dost užila i přes počáteční obavy. Příští rok pojedeme na výměnu, takže se těším, že se zase uvidíme 🙂
Karolína Kacrová, 5.OB
