Po 7. hodině ranní 15. září se naše třída vydala na očekávaný výlet do hlavního města, Prahy. Zatímco oktáva prožívala své velmi dlouhé dobrodružství v Leošovi, my jsme dali na rady známého vlakomila, pana profesora Čermáka, a hladce (a v čas) dorazili Slováckým expresem do naší cílové destinace. Po rychlém odhození věcí do pokojů jsme vyrazili metrem na s pověstmi spjatý Vyšehrad, kde jsme obdivovali rotundu sv. Martina, výhled na Prahu, Myslbekovy sochy (tedy spíše cvičence párové acro jógy, kteří za sochami v parku předváděli své úchvatné kousky). Po návštěvě Slavína a krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde nám zdejší historie a atmosféra způsobily husí kůži.
Čtvrteční dopoledne jsme strávili putováním po notoricky známých částech Prahy plné poutavých výkladů třídního pana profesora Machaly, jako například Náměstí republiky, Staroměstské náměstí a Josefov. Odpoledne jsme na Neviditelné výstavě alespoň na chvíli pocítili, jak se cítí nevidomí lidé a po tomto intenzivním zážitku jsme se odebrali vyfiknout na hotel, jelikož nás večer čekalo představení Prodaná nevěsta v Národním divadle. To by vlastně už ani nebylo ono, aby se nám něco na výletě nezkomplikovalo – cestou nás kromě šatů, podpatků a kváder ozdobil i velmi vydatný liják. Opera zřejmě nebyla šálkem každého z nás, někteří ji tiše protrpěli, prospali, ale samozřejmě se našli i tací, kterým se představení líbilo. Přinejmenším atmosféra divadla s živým orchestrem v nás zanechala nezapomenutelný pocit. Po představení jsme si udělali hezký třídnický večer a odebrali se na kutě.
Pátek byl ve znamení Hradčan, kde nás čekala komentovaná prohlídka chrámu sv. Víta a Pražského hradu s příjemnou paní průvodkyní. Po Zlaté uličce, Daliborce a Malostranském náměstí následovala Valdštejnská zahrada a Kampa se zdí Johna Lennona. Součástí večerního programu byla návštěva divadla, tentokrát Divadla Bez zábradlí a představení Hra, která se zvrtla. Co se ale nezvrtlo byla naše nálada.
Po vydatné snídani, sbalení našich pěti švestek a čekání na opozdilé spolužáky, jsme se přes dopolední program v Národním muzeu, kde byla nejedna zajímavá výstava, uchýlili směrem k domovu v dětském vagonu.
Teď už jen zbývá říci velké díky našim dvěma průvodcům, pánům profesorům Machalovi a Horčičkovi. Doufáme, že jste si s námi společně strávené dny užili, alespoň tak jako my s Vámi.
Kateřina Burešová, 4.B