Sníh v létě, oběd s fyzikálními vědci nebo medvědi v centru města?
To všechno a mnohem více jsme zažili v rámci červnového kurzu, který zorganizovala paní profesorka Maňásková spolu s paní profesorkou Rozehnalovou a panem profesorem Halodou.
Naše cesta započala v neděli 23. 6. po deváté hodině večerní, kdy se naše skoro čtyřicetičlenná skupina vydala na patnáctihodinovou cestu do švýcarského Bernu, kam jsme dorazili druhý den kolem poledne. Následovala prohlídka města a večerní přesun na ubytování, které se nacházelo v malém městečku na francouzské straně hranice.
V úterý dopoledne nás čekala návštěva fyzikálního výzkumného centra CERN, kde nás provedli tamní zaměstnanci, kteří pocházeli z Česka, tudíž jsme se nemuseli ničeho bát, protože celý výklad byl v češtině 😊. Pro většinu to byl opravdu zážitek na celý život a místo plánovaného půl dne by tam strávili dny rovnou dva. Odpoledne jsme se přesunuli tramvají do Ženevy, kde následovala dobrovolná prohlídka města. Mnoho z nás ale stejně zůstalo u vody, konktrétně u Ženevského jezera, protože teploty vyšplhaly až k třiceti stupňům. Rušili nás jen agresivní kachny a vlezlé labutě, kvůli kterým jsme byli nuceni příjemný chládek opustit.
Ve středu jsme vyrazili do horského městečka Chamonix rozprostírající se na úpatí francouzských Alp. Mnoho úspěchu sklidil červený vláček, který sice nejel do Bradavic, ale vyvezl nás až k ledovci Mer de Glace. Z tohoto bodu byla naplánovaná krátká nenáročná vycházka, ze které se nakonec vyklubal nečekaný dvouhodinový vysokohorský výšlap. Největší radost sršela z očí paní profesorce Rozehnalové, když na vrcholu hory objevila sníh. Jeho kvalitu musela ihned otestovat s nemalou skupinkou studentů. Stala se z toho pořádná gymplácká koulovačka.
Během sestupu z hory si počasí usmyslelo, že bychom měli prožít i pořádnou vysokohorskou spršku, na kterou jsme samozřejmě nebyli připravení. Po příchodu k autobusu jsme vyždímali naše mokré svršky, neradostně se usadili na svá místa a vydali se na dlouhou cestu domů.
O zážitky se nám postarali i naši skvělí řidiči autobusu (Dušan a Leopold), kteří obstáli v první zkoušce aneb „něco nám tam dole dýmí“. Noc byla relativně klidná, někteří z nás ale po tomto výletu nejspíš navštívili kvůli nesnesitelnému kašli praktického lékaře.
Další zkouškou, kterou úspěšně zdolali, se stala ucpaná dálnice. Závěr svého umu nám chtěli ukázat v souboji s autobusem vezoucí naše spolužáky z Paříže.
S radostí jsme se všichni setkali na autobusovém nádraží. Plní zážitků jsme se rozjeli do svých domovů.
Anna Pindurová 7.OA, Ondřej Gajda 6.OA