Před pár týdny jsme nemuseli do školy a místo toho jsme se šli podívat do Filmového uzlu ve Zlíně. Ráno jsme se sešli na autobusové zastávce, nastoupili jsme do autobusu a společně jsme vyrazili do Zlína. Po příjezdu na místo jsme si věci zamkli do šatních skříněk a pak jsme se šli věnovat našemu programu. Přivítala nás příjemná paní, pustila nám prezentaci, ale to není důležité, poté jsme konečně mohli začít animovat. Jestli si vybrat plošnou nebo prostorovou animaci, použít papír, plastelínu, to byly otázky, které nás trápily, ale času bylo málo. Po tom všem vybírání se konečně přešlo na animování. Vyfotit, posunout, vyfotit, posunout, vyfotit, posunout, tento cyklus se opakoval stále do kola. Ale pozor, k tomu přidejte ještě stres z nestíhání, z rozpadajících se figurek, pozadí k nenalezení a moc velkých skoků v animaci a hned to není tak nudné. Po asi hodině jsme konečně animace dokončili a jeli jsme domů.
Zuzana Bobčíková, 4.OB