Měla jsem možnost získat zajímavou zahraniční zkušenost. Díky udělené akreditaci Erasmu v oblasti školního vzdělávání jsem vyrazila na pobyt do Bratislavy. Mým cílem bylo strávit moji mobilitu na Základnej umeleckej škole Ĺudovíta Rajtera a načerpat novou inspiraci pro svou výuku. Hlavní částí programu pracovní cesty bylo tzv. „stínování“, neboli „job-shadowing“. Hostitelskou školu jsem si vybrala proto, že výuku tance pravidelně zařazuji do výuky tělesné výchovy a zároveň dlouhodobě působím jako vedoucí Národopisného souboru gymnázia Uherské Hradiště.
Podle domluvených rozvrhů jsem se účastnila pedagogického procesu předmětu klasického tance, moderního tance, jazzového tance, lidového tance a tance jiných národů. Náplní mojí práce byly především náslechy ve vybraných hodinách různých ročníků. Vedle toho probíhaly schůzky se stínovanými učiteli, na nichž jsme společně probírali kurikula svých předmětů, rozvržení do ročníků, podmínky k práci, přípravy na tvoření choreografií, didaktické postupy a metody.
Součástí stínování bylo také poznání fungování partnerské školy, zahrnující prohlídku vnitřních i venkovních školních prostor, seznámení se s chodem školy, financováním, dokumenty, celoročním plánem, způsoby hodnocení žáků.
V rámci svého programu jsem se též věnovala možnostem další spolupráce obou škol. Předem jsme se již dohodli na přípravě společného vystoupení.
Na mobilitě jsem nejvíce ocenila, že jsem se mohla naučit nové metody a přístupy při výuce různých tanečních technik. Velmi jsem byla vděčná za výuku slovenských lidových tanců, které využiji zejména v Národopisném souboru.
Velmi mi pomohlo i to, že jsem mohla tyto metody a přístupy sledovat u různých věkových skupin, které odpovídají našim studentům. Oceňuji i poznání nového školského systému, jehož některé prvky mohu zúročit i v mé pedagogické praxi.
Moje mobilita do Bratislavy byla jednoznačně přínosem, a to z mnoha hledisek. Byla příležitostí k poznání jiného školského systému, motivací k další práci, získáním nových nápadů do výuky, ale i sdílením vlastních zkušeností z pedagogické praxe. Plusem byla i komunikace ve slovenštině, kdy se setkávám s tím, že rozumět slovenštině nebývá již samozřejmostí.
Na závěr bych chtěla poděkovat stínovaným kolegyním, jmenovitě Yvoně Čižmárové, Andrei Balážové a Rebece Holáňové, že mi skvělou zkušenost umožnily a výborně připravily.
Tato mezinárodní akce byla podpořena prostředky z programu Erasmus, což je program EU na podporu vzdělávání.