Dnes vás čeká desková hra…

Třetí ročník má většina studentů našeho gymnázia spojený s výjezdem do Itálie. U nás tomu nebylo jinak a už dlouho před samotnou akcí jsme se na ni připravovali – kdo s kým bude na pokoji, kolik peněz si povezeme, abychom náhodou nestrádali, a co za jídlo k našim kulinářským pokusům budeme potřebovat. Malé nápovědy nám v průběhu roku dával pan profesor Šuranský, který nám posílal emaily s informacemi, a pan profesor Johaník, který se za námi občas stavil do třídy s přáním o čtení emailů.

Trio učitelů doplnila paní profesorka Michalčíková, která se s námi v pátek 25. 5. vypadala na cestu do vzdáleného Cavallina. Už cesta měla otestovat naše psychické i fyzické schopnosti, při hodinových zastávkách uprostřed ničeho a nočním ‚hraní Tetrisu‘ ve snaze najít si nejlepší místo ke spánku. Abych to zkrátila, po příjezdu do campu brzy ráno jsme byli rádi, že je to za námi. Do večera jsme sdíleli chatky s předešlými studenty ze 7.OB a 3.D., ale vůbec nám to nevadilo, protože nám nastínili, co nás čeká. Na prvním brífinku jsme tedy neslyšeli nic převratného, ale rozdělili jsme se do třech týmů: Spodina (a Kuba), Kajícníci a HP. Klání mohlo začít!

V průběhu našeho kurzu jsme si vyzkoušeli různé týmové hry: softbal, házenou nebo pro většinu z nás do té doby neznámého ‚Kubu‘. Avšak mnohem zajímavější byly hry jako Člověče, nezlob se! nebo Messnerovy vrcholy, které učitelé začínali se slovy: „Dnes vás čeká desková hra…“, ale jejichž ‚deskovost‘ byla minimální. Shodou okolností jsem v obou těchto hrách byla prohlášena za největšího smolaře, kvůli nevíce oběhnutým kolečkům a nejvíce pokusům na zdolání hory. První místo ale získává hra Piniový háj a slovní spojení ‚dušená aktivita‘, které nejednomu týmu zamotalo hlavy.

Sport nebyl ale jedinou náplní našeho pobytu. Ve středu odpoledne jsme vyrazili na výlet do Benátek. S učiteli jsme si prošli hlavní trasu od náměstí San Marco po most Rialto. V rozchodu jsme poté mohli bloudit uličkami, nakupovat suvenýry nebo se najíst v nějaké z tamějších restaurací.

Kdybych zde měla psát i o dalších zážitcích, asi by byl článek nudně dlouhý. Ale věřte, že to bylo skvělé od první do poslední minuty! Hlavně bych chtěla za všechny studenty poděkovat profesorům i externistům, s kterými jsme si to moc užili a snad i oni s námi.

fotogalerie

video

Anna Urbaničová, 3.C