Vápenky. Odtud se třída, rozdělená do několika skupin, vydala na Velkou Javořinu, což byl cíl výpravy. Po dobytí nejvyššího vrcholu Bílých Karpat si třída doplnila energii na Holubyho chatě.
Po odpočinku se skupina rozdělila na tým A a tým B. Tým A byl pověřen úkolem zjistit stav pozorovatelny Jelenec, tři kilometry severovýchodně od chaty, zatímco tým B zůstal na místě a hlídal zásoby.
Po úspěšném návratu týmu A se celá skupina přesunula do obce Nová Lhota na Hotel Háj. V pozdních hodinách byl rozdělán oheň a opečeny špekáčky.
Druhý den, hned po odborné instruktáži, se celá skupina vydala v dešti zkontrolovat stav blízkého lesa. Zde se žáci naučili základům lesnických dovedností. I přes nepříznivé podmínky se všichni členové vrátili na hotel a poobědvali.
Krátce nato se žáci vydali na autobus a bez ztráty jediného člena se vrátili zpět ke svým rodinám. Celá exkurze proběhla úspěšně a zanechala v účastnících mnoho nezapomenutelných zážitků.
Zážitky sepsali: Jirka Válek, Martin Šafář, Kuba Tománek, Maty Marek
Medvědi, nebo slepýši?
Ve středu ráno 14. 5. jsme se ještě rozespalí v 7:45 sešli na vlakovém nádraží v UH. Úspěšně jsme nastoupili do vlaku směr Veselí. S velmi „příjemným“ řidičem, který nás varoval před medvědy, jsme se vydali směrem Vápenky. Zatím bez ztráty studentů jsme dorazili pod kopec.
Vyplazili jsme se nahoru na horu Javořinu. Když jsme polomrtví došli na vrchol, byli jsme samozřejmě donuceni vyfotit se, což se opakovalo víckrát za celý výlet. Seznali jsme, že máme hlad a seběhli jsme svah k Holubyho chatě. Kde jsme dohromady vypili hektolitry Kofoly jako správní Čechoslováci. Také jsme cestou potkali slepýše. Potom jsme se skutáleli na naše ubytování, hotel Háj v Nové Lhotě. Večer jsme uspořádali táborák.
Druhý den přijela paní z VISu a chvíli jsme se vzdělávali o lesnictví. Načež jsme byli vyhnáni do lesa, kde jsme měřili stromy. Odtud nás vykázala Matka Příroda svým deštěm. Seběhli jsme kopec rychlostí blesku a zablácení a promočení jsme zašpinili hotel.
Po tomto výživném výletu jsme se vydali domů za maminčinou večeří. Konečně!
Ludmila Čamlíková, Emma Hébert, Anežka Kambová, Anna Pjáčková, 3.OB
2 DNY BEZ ŠKOLY
Ve středu 14.5. se naše třída sešla na vlakovém nádraží v Uherském Hradišti. Odtud jsme vyjeli do Veselí nad Moravou, kde jsme přesedli na autobus směr Vápenky. Autobus jel snad přes všechny díry světa, a proto jsme se do Vápenek dostali asi až po hodině a půl.
Tam jsme vysedli a dál už jsme museli pěšky. Cesta byla strmá a stále do kopce, takže se naše výprava rozdělila na několik částí. Zase jsme se semkli až na vrcholu, kde jsme se porozhlédli po okolí – konkrétně po Ostrožské Nové Vsi a pak jsme sešli o pár výškových metrů níž do Holubyho chaty.
Tam jsme se posilnili a už to vypadalo, že zahájíme klesání, ale vyšli jsme až o hodinu později. Cesta dolů byla velmi výživná, hlavně pro první část naší výpravy, která se rozhodla vzít to zkratkou. Chvilku to vypadalo, že jsme ztratili, ale nakonec jsme zdárně došli na hotel.
Zde jsme se ubytovali, chvilku pobyli na pokojích a šli na večeři. Poté jsme vyslali některé z nás, aby rozdělali oheň (s novinami, co nechtěly hořet, a zapalovačem, který nehořel), na kterém jsme si pak opekli špekáčky. Po táboráku následoval volný čas a pak večerka.
Druhý den po snídani za námi přišla paní, aby nás provedla naučným programem o Karpatech. Program by byl hezký, kdybychom nešli do lesa, ze kterého jsme následně utíkali před deštěm. Po bezhlavém úprku na hotel jsme si zkontrolovali pracovní listy a šli se umýt od bláta. Po tomto plně nabytém dni a půl jsme úspěšně dorazili domů.
Kateřina Siláková, Lucie Slezáková, Tereza Zbránková, Justýna Žádníková
Co jeee?
Středa:
Doma po vykulení z teplé peřiny jsme zkontrolovali svá masivní zavazadla a vyrazili jsme na plynulou, ale dlouhou cestu. Po opakovaném rotování z vesnice do vesnice, jsme opustili náš vysezený důlek v sedadle autobusu a rychlým krokem jsme z Vápenek vyšli na Javořinu. Po únavném putování jsme úspěšně dorazili na vrchol oného kopce. Sice nás bolela kolena, ale na fotce se hezky usmíváme. Z vrcholku byl krásný výhled jak na českou, tak na slovenskou stranu. Pan profesor Šmejkal měl snahu nám ukázat „nejkrásnější obec na světě“ – Ostrožskou Novou Ves, ovšem polovině třídy nestačily ani oči, ani dalekohled. Pak jsme šli naplnit své žaludky do místní hospody s pohvizdujícím si číšníkem. Po schramstnutí všeho možného jsme se odebrali ven, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna šla na rozhlednu a druhá hrála hry nebo odpočívala. Poté nás čekala cesta dolů, která byla plná výmolů a bahna. I přesto jsme si cestu užili a šťastně jsme dorazili do Háje (hotel), kde jsme se ubytovali. Hned po příjezdu se některá děvčata zasekla v pokoji. Zámek od dveří silně protestoval, proto musely se svými věcmi vyskákat oknem, a přestěhovat se do jiného pokoje. Po večeři jsme usedli k táboráku a opekli nějaký ten špek(áček). Zde vydrželo pár přeživších, kteří poslouchali zajímavé historky profesorů. Zbytek se rozutekl do pokojů, někdo hrál hry, někdo spal nebo odpočíval. Nicméně zanedlouho spali všichni, protože dochvilná kontrola nás rozpustila do postýlek.
Čtvrtek:
V pět ráno zazvonil ze zapomenutého telefonu v našem pokoji budík, později se rozezněly i zvuky řezání dřeva zvenku. Po pár hodinách spánku jsme se nasnídali a vyrazili do lesa, kde jsme se hráli na lesníky. Vyzkoušeli jsme si například měření stromů. Z lesa nás vyhnal déšť, takže jsme na hotel všichni došli jak zmoklé slepice. Pak už nám zbývalo se pouze sbalit, najíst a vypravit se zpět domů. Nakonec jsme si výlet i přes pár bolavých kolen a zmoklé oblečení užili a doufáme, že se zase někdy na podobný výlet vydáme.
Mahdalíková, Tomaníková, Pánková, Kolajová a Pešáková
Výlet na Javořinu
Ve středu 14. května jsme z Uherského Hradiště vyrazili vlakem na výlet na Velkou Javořinu. Po příjezdu do Veselí nad Moravou jsme přestoupili na autobus, kterým jsme dojeli do Vápenek, odkud začala naše túra na Velkou Javořinu.
Cesta nahoru byla velmi zábavná a plná legrace. Po vystoupání na vrchol jsme se rychle vyfotili a zamířili na občerstvení do Holubyho chaty, kde jsme strávili asi hodinu a půl. Když všichni dojedli, bylo rozhodnuto, že holky zůstanou se Sárou, a počkají na její odvoz na trénink, zatímco kluci se vydají na Jelenec. Trasa na Jelenec byla poměrně krátká. Na místě jsme vystoupali na rozhlednu a poté prozkoumali opuštěné budovy v okolí. Jakmile jsme vše prošli, vrátili jsme se a zamířili na ubytování.
Krátce po příchodu si holky stihly zlomit zámek ve dveřích, takže se musely přestěhovat do jiného pokoje. Na pokojích někteří odpočívali, jiní se bavili. Večer jsme se přesunuli k táboráku, kde jsme si opekli vše možné. Po chvíli dorazili i Kuba s Tomem, účastníci atletických závodů. Každý si dal špekáček a začalo se stmívat. Na pokojích jsme pak hráli různé hry a šli spát.
Druhý den po vydatné snídani nás čekala přednáška o Bílých Karpatech. Po ní jsme se vydali do nedalekého lesa, kde jsme vyplňovali pracovní list na téma práce lesníka.
V polovině práce začalo silně pršet, takže jsme rychle utíkali zpět do hotelu, kde nás čekal oběd – zeleninová polévka a řízek s bramborovou kaší. Po obědě jsme si sbalili věci a vydali se na cestu domů. Během cesty si Figi našel novou kamarádku – nějakou starší paní. Ve Veselí nad Moravou jsme čekali na vlak, čímž náš školní výlet skončil.
Přestože jsme vyjeli jen kousek za humna, zjistili jsme, že i tam je krásně, když jsme navíc s dobrou partou.
Matyáš Bartoš, Dominik Menšík, Jakub Všetula
Únikovka
Dne 14. 5. jsme vyrazili na třídní výlet na Javořinu. Po jízdě vlakem a autobusem jsme dorazili do Vápenek, odkud jsme pěšky vyrazili až na vrchol, na který jsme dorazili po cca 2 hodinách, užili si výhled a šli se najíst do Holubyho chaty. Po obědě a přestávce jsme vyrazili na naše ubytování, hotel Háj v Nové Lhotě.
Všechno šlo, jak mělo, měli jsme i hezký táborák. Avšak najednou dveře od pokoje 109 nešly odemknout, takže tři naše spolužačky zůstaly uvězněny! Naštěstí se tento pokoj nacházel v přízemí a holky se mohly dostat na svobodu oknem. Incident se rychle rozkřikl po celém hotelu a u holek na pokoji se postupně naskládala skoro celá třída ve snaze pomoct, ale nadělalo se více škody než užitku.
Poslední záchranou byl p. prof. Šmejkal. Využil všechny své zeměpisné znalosti a přesně určil polohu zalomeného kousku klíče. Ani obsáhlé znalosti však nestačily a holky se nepodařilo vysvobodit, tak se přes okno musely přepravit do nového pokoje. Těžko říct, čím to bylo, ale ať byly tyto tři holky na jakémkoliv pokoji, ostatní se tam slétali jak mouchy u lampy.
Několik z nás však poslouchalo složitý business plán o „Proteiňáčcích a Proteinole“ u táboráku.
Další den ráno jsme se i přes nepříznivé počasí museli vydat do 1,5 km vzdáleného lesa, abychom si zahráli na lesníky a změřili vybrané stromy. Promoklí a zmrzlí jsme se vrátili do Háje a šli se dát trochu dohromady.
Po obědě jsme zažili dvě cesty autobusem, jednu vlakem, a tak jsme se zase šťastně a bez újmy, plní dojmů a zážitků, vrátili zpět do Uherském Hradišti.
Veronika Blahová, Markéta Ondrůšková, Bára Kratochvílová, Tereza Holaňová