Když jsme dojeli na místo, neměla jsem ani tušení co tu na mě čeká.
Nikdy bych si nedokázala představit, kolik skvělých zážitků a zábavy se může za ty tři dny zažít. S novými kamarádkami jsme si dělali masky, hráli spoustu her a luštili šifrovanou zprávu.
Nesmím taky zapomenout na naše kamarády z listí a jejich příběhy. I když dlouho nevydrželi, při jejich stavění jsme si užili spoustu legrace. Byli malí, zelení, hnědí prostě všelijací.
Kluci z Áčka dokonce udělali židli. Největší napětí bylo při turnaji v CUBBU, kde všichni hráli do posledního dechu. Nakonec to vyhráli kluci z Béčka, ale bylo to velmi těsné.
Užila jsem si spoustu legrace a moc se mně to líbilo, bylo to na jedničku.
Eliška Šmídová, 1.OB
Ve středu ráno jsme se všichni těšili, až nás autobus odveze do kempu Velehrad, kde budeme celý adapťák. Hned jak jsme vystoupili z autobusu, tak jsme si začali brát tašky a kufry. Rozdělovali jsme si chatky, ve kterých jsme se ubytovali.
První den jsme hráli spoustu her. Polovina holek začalo „mutovat“ a polovina děcek začalo kašlat…
Po večeři jsme se sešli v jídelně a zpívali jsme písničky, hráli hry a seznamovali se.
Druhý den ráno jsme šli na snídani, po snídani jsme se měli nachystat na další aktivitu, ve které jsme si dělali masky na obličej ze sádry (mazali jsme se vazelínou a byli jsme všude mastní).
Pak jsme hráli hru, která se jmenovala „Kjub“, byli jsme rozděleni do 6 týmů a hráli jsme proti sobě, potom si to mezi sebou rozdali naopak profesoři.
Stavěli jsme si přírodní spolužáky z věcí, co jsme našli v lese. Večer, až byla tma, tak jsme hráli hru světlušky a světlokazi.
Poslední den adaptačního pobytu za námi dojel pan ředitel a dovezl nám Tatranky. Po obědě jsme se začali balit a vyklízet chatky. Autobus nás dovezl zpátky domů všechny „zatím“ v normálním stavu 😊.
prima A
foto: Lukáš Psík