350. výročí Jana Amose Komenského

15. listopadu si připomínáme 350. výročí od úmrtí „učitele národů“ J. A. Komenského. Naši studenti se v loňském roce zúčastnili literární soutěže o této významné osobě pocházející z našeho kraje. Uvedené dvě práce ocenila porota čestným uznáním. Zavzpomínejte spolu s námi v pracích našich studentů na Jana Amose Komenského, jehož myšlenky jsou platné dodnes.
Magdaléna Ospalíková

Moudra pana Komenského

Sedím nad sešitem, v ruce tužku a přemýšlím o panu Učiteli, o kterémžto psáti uloženo mi bylo. Leč „Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.“ A tak nespěchám a uvažuji, co o posledním biskupovi jednoty bratrské vlastně vím. Zjišťuji, že skoro nic. Samozřejmě jako každý, kdo kdy chodil do školy, jsem byla informována o jeho zásluhách v podobě moderní pedagogiky. Vím, že deset let psal česko-německý slovník, který mu pak za jedinou noc shořel. Ale… co o něm vím jako o člověku? Jak už bylo řečeno, sotva co by se za nehet vešlo. Pouštím se proto do pátrání.

A protože právě „Knihami mrtví poučují živé“ a autor leckdy mezi řádky takovéto poučné publikace zanechá i střípky sebe sama, vydávám se ponejprv do světa v doprovodu Všezvěda, Všudybuda a Mámení. Moc se však nedozvím, neboť ať se snažím, jak se snažím, nerozumím jazyku, kterým byla kniha napsána. Jak bych tedy mohla číst mezi řádky? Mám neurčitý dojem, že pan Komenský je vlastně docela vtipný, ale to je všechno. Bezpochyby si
„Přejeme, aby každému národu jeho vlastním jazykem bylo vykládáno, neboť jinak nemá smysl cokoliv říkat.“

Pomalu už to začínám vzdávat a zvažuji, že raději napíšu něco na téma „Nejlepší učitel.“ Čistě pro zajímavost se ještě podívám na citáty pana Učitele a do oka mi padnou slova: „Naši učitelé nesmějí být podobní sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ S tím naprosto souhlasím. Listuji tedy dál a zjišťuji, že s člověkem, kterého jsem nikdy neviděla, bych si třebas mohla o něčem i popovídat (kdyby nebyl mrtvý) a také mu dát v lecčems za pravdu. Je to zvláštní, že? Žil už docela dávno, a přece se od jeho časů zase tolik nezměnilo. Ale možná je to jenom tím, že pan Komenský měl velký náskok před dobou, v níž žil. Všemu, na co pan Učitel přišel, sice ještě nerozumím, ale „Každému člověku je jeho věk školou,“ a tak asi počítá, že časem pochopím…

To mi ovšem připomíná, že mám za úkol napsat slohovou práci…
Kristýna Budačová, 5.OB

Škola snů

Ráno vstanu, posnídám chipsy, protože maminka už je v práci a nemůže mě kontrolovat. Pohledem na telefon zjistím, že už je osm hodin, rychle se usadím do svého školního křesla, přikryju se dekou, protože v pyžamu je zima. Nasadím si virtuální brýle značky Komenský verze 4.3 a stisknu zelené tlačítko na pravé straně.  V tom okamžiku můj pokoj zmizí a ocitám se ve výuce.

1. hodina: zeměpis
Brýle mě transportují do nádherné džungle v Jižní Americe u řeky Amazonky. Kolem nás běhají exotická zvířata, kocháme se vysokými stromy a občas se lekneme neznámého zvířete… Náhle se na kameni objeví učitel a začne popisovat druhy zvířat. Když se pan učitel rozhodne zkoušet, vzneseme se do výše a musíme postupně určit jména řek vinoucích se pod námi, pohoří nacházející se na západě, oceány omývající břehy pevniny i průplav v dálce na severu.
Na konci hodiny mrknutím oka pořídíme kopii všeho učiva.

2. hodina: dějepis
Naše brýle nás opět transportují, tentokrát však o několik století zpět – do období Velké Moravy. Dozvídáme se nové poznatky o počátcích naší země české. Za několik minut přijíždí Sámo se svojí ozbrojenou družinou a začne bojovat proti Avarům. Po celou dobu nelítostného boje fandíme Sámovi. Nakonec Sámo vyhrává. Náhle se ale zjevuje paní učitelka a začne nám vytýkat, že svým příšerným křikem měníme dějiny. Nakonec začne učit.
Většina třídy nedávala pozor, protože Sámo začal zase bojovat, tentokrát nikoliv s Avary, ale s franským vládcem Dagobertem. Hodina končí, rychle ukládám poznámky do virtuálního sešitu. Točící se přesýpací hodiny mě znervózňují, neboť bitva probíhá dál bez nás.

3. hodina: informatika
V hodině informatiky nám pan učitel ukazuje, co se nachází v našich brýlích. Po sejmutí krytu brýlí vidíme procesor Tintel 8086 na 4,77 THz. Grafická karta Tident 8900i je připojena k displeji s rozlišením 64k a pozorovacím úhlem 180 stupňů. Zkoušíme do brýlí naprogramovat jednoduché funkce pomocí jazyku E plus plus, což má za následek, že polovině třídy přestávají brýle fungovat.
Postupně se vracíme do reálného světa…
Lukáš Nevařil, 3.OA