TERCIE A ve Fryštáku

Psal se rok 2016, přesněji osmého června a tercie A šla do školy s trochu větším zavazadlem, než je obvyklé. Měla totiž toho odpoledne odjet do Fryštáku na takzvané orientační dny s tématem láska a vztahy, pořádané salesiány v Domě Ignáce Stuchlého.

Pocity byly různé, včetně strachu, který se prohloubil po příjezdu, kdy na nádraží postávali dva muži, oblečeni do laboratorních plášťů a fialových paruk. Avšak po poněkud znepokojujícím úvodu přišly zábavnější věci. Například mnohonožky – při této hře jsme museli v určitém počtu a postavení, například se svázanýma nohama, oběhnout kruh, a to vícekrát. Následoval „večer blbých her“, při kterém jsme si zahráli hromadu her, určených spíše k zasmání. Večer jsme si den zrekapitulovali, řekli jsme si, co se nám líbilo a potěšilo nás. Následně jsme šli spát do svých pokojů, přičemž ty klučičí byly velké asi jako koupelna v jednom holčičím pokoji.

Další den byl zahájen sadou jednodušších her. Malovali jsme ideálního partnera, a poté jsme vyrazili neznámo kam. Na cestu jsme dostali zadaná témata konverzace, málokdo je však respektoval. Pak jsme přišli pod stráň a k našemu překvapení z lesa vyjel cyklista a plácl sebou do bahna. Právě on pak zorganizoval závod čtyř týmů vybavených kvalitním kolem, bohužel bez řetězu a brzd. Na kole seděl jeden člen týmu a ostatního tlačili přes pole, les, dvakrát potokem, s kopce i do kopce a tak všelijak podobně a nakonec jsme byli nuceni s kolem vjet do jezera a dostat se do cílové rovinky na druhém břehu. Mokří ale spokojení jsme se vraceli zpět s pocitem vítězů, který byl vzápětí zkalen zklamáním v podobě oběda.

V odpoledním klidu jsme hojně využívali herny s pingpongovým stolem, kulečníkem a fotbálkem. Další na řadu přišla takzvaná nabídka: měli jsme možnost si zaslaňovat, někteří využili horolezecké stěny a další fotokoutku. Málem se nám podařilo překonat místní rekord v lezení na vratké bedničky od nápojů. Večer následovala jedna z vážnějších aktivit, otázky ohledně našich názorů a často bylo velmi složité odpovědět ano nebo ne. Poté jsme si, vybaveni kytarou, houslemi a flétnou, zazpívali, což se u některých nesetkalo s úspěchem.

Na začátku posledního dne jsme si zahráli aktivity, známou hru, ve které musí člověk uhodnout, co mu druhý vysvětluje slovy, pantomimou nebo kreslením, ale oživenou o pohybové prvky. Po obědě jsme se sbalili a zahráli poslední hru, při níž jsme se jen po židlích měli přesunout přes celý pokoj, takže jsme si židle podávali dopředu a museli je stavět potichu, jinak jsme o ně přišli. Zvládli jsme to až na druhý pokus. Poslední tečkou za příjemným pobytem byly palačinky a zmrzlina v místní hospodě.

Pobyt byl skvělý, pokud nás chcete podpořit v tamní soutěži, lajkněte nám fotku na stránce Dům Ignáce Stuchlého-Orientační dny na Facebooku a Tercie A doporučuje: „Zajeďte tam se svou třídou, stojí to za to!“

fotogalerie

autor: Filip Mráček
foto: animátoři DIS Fryšták

Mohlo by se Vám líbit...